Encyklopedie starých povolání a řemesel

Obrazová a textová encyklopedie starých povolání a řemesel

Vítejte v naší digitální encyklopedii. Tento projekt nevznikl pouze opisováním slovníků, ale je výsledkem 13 let naší genealogické praxe. Nejedná se o kompletní seznam všech historicky existujících profesí (a ani nemáme takovou ambici zde mít všechna existující povolání), nýbrž o unikátní sbírku povolání, která jsme reálně nalezli při pátrání po předcích našich klientů a ověřili je v matričních knihách, gruntovnicích, sčítacích operátech a dalších evidenčních písemných pramenech.

Databázi neustále rozšiřujeme. Aktuálně jsou zveřejněna povolání po písmeno a část „Sou-„, postupně zpracováváme a doplňujeme další, které budou zveřejněny v následujících týdnech až po konec abecedy. V následujících letech budeme dále přidávat další/ nová povolání, na která narazíme, nicméně to již bude postupný proces.

Pokud se Vám nenačte některý z obrázků k povolání, stačí znovu načíst stránku skrze klávesu F5 (aktualizovat). Stejně tak pokud chcete dosáhnout nejoptimálnějšího zobrazení rámečků s povoláními, mějte nastaveno zvětšení prohlížeče na 100% (úprava zvětšení/ zmenšení na pc/NB pomocí CTRL a kolečka na myši).

💡 Tip pro hledání:
Doporučujeme věnovat pozornost levému sloupci, kde naleznete návod, jak efektivně vyhledávat, přehled novinek a aktualizací a kategorizaci povolání. Veškeré texty a obrazové rekonstrukce jsou naším autorským dílem určeným výhradně pro Vaše studijní účely na této stránce.

Zobrazeno 0 povolání

1. a 2. radní

funkce v komunální politice; spolu se starostou obce byli v jejím nejužším vedení

1/8mík (der Achtler)

staročesky achtelník, jinak osmiláník, poločtvrtník či osmík; zemědělsky orientovaná osoba vlastnící 1/8 (selského) lánu, tzn. cca 2,5 ha

3/4láník (der 3/4lähner)

zemědělsky orientovaná osoba vlastnící 3/4 (selského) lánu, tzn. cca 13-14 ha

3/8láník (der 3/8lähner)

zemědělsky orientovaná osoba vlastnící 3/8 (selského) lánu. tzn. necelých 7 ha

adjunkt (adiunctus, der Adjunkt)

pomocný konceptní úředník s odborným vzděláním, který se připravoval na samostatnou kariéru; nejčastěji se s ním v minulosti setkáme v hospodářství, u soudů a na berních úřadech

adjunkt u c.k. berního úřadu (k.k. Steueramtsadjunkt)

pomocný konceptní úředník u úřadu, který vybíral berně (=daně)

advokát (advocatus, der Advokat/ der Rechtsanwalt)

právník poskytující za úplatu právní služby, jako je zastupování klientů před soudy a úřady, právní poradenství, sepisování smluv a rozborů případů, a obhajoba v trestních věcech

advokátní kancelista (der Advokaturs-Kanzlist/ der Rechtsanwaltskanzlist)

klíčový administrativní pracovník v advokátní kanceláři; v hierarchii práva stál mezi advokátním koncipientem (budoucím právníkem) a poslíčkem; byl to „mozek papírování“; před érou kopírek a počítačů byla jeho práce postavena na krasopisu a preciznosti, tzn. na čistopisování, správě spisů a komunikaci

advokátní koncipient (concipiens)

právník, který byl zaměstnán u určitého advokáta a který pod jeho dohledem jako školitele vykonával právní praxi, jejímž cílem bylo získat znalosti a osvojit si zkušenosti potřebné k výkonu advokacie; zároveň se připravoval na advokátní zkoušku

akademický malíř

akademický titul (zkratky: ak. mal. nebo ak. malíř či akad. malíř), který byl udělován v tehdejším Československu (od roku 1966 do počátku 90. let 20. stol) na uměleckých vysokých školách v oblasti malířství, respektive výtvarného umění

almužnice (eleemosynaria, die Almosenempfängerin)

jinak žebračka; žena získávající obživu žebráním čili shánící obživu prosbou o osobní dar (=milodar/ almužnu); nejčastěji v podobě peněz, jídla či naturálií; v sociální hierarchii 18. a 19. stol. se jednalo o oficiální označení pro osobu, která již nebyla schopna vlastní obživy

almužník (eleemosynarius, der Almosenempfänger)

jinak žebrák; muž získávající obživu žebráním čili shánící obživu prosbou o osobní dar (=milodar/ almužnu); nejčastěji v podobě peněz, jídla či naturálií; v sociální hierarchii 18. a 19. stol. se jednalo o oficiální označení pro osobu, která již nebyla schopna vlastní obživy

arcikněz

šlo o starobylý titul pro kněží, kteří s tímto titulem spravovali různé církevní i světské úřady

armádní generál

v Československu (od roku 1927) i v České republice dodnes nejvyšší možná vojenská hodnost pro vojáka

atašé

jinak přidělenec; původ slova pochází z francouzského „attacher“ = připoutat, pověřit něčím, přidělit; šlo o diplomatickou hodnost na zastupitelském úřadu, například na zahraničním zastupitelství

auskultant

právník, absolvent právnické fakulty, který se praxí u soudu připravoval ke složení soudcovské zkoušky

automechanik

historicky automechanik – opravář; technický zručný řemeslník zaměřující se na údržbu, diagnostiku a opravy motorových vozidel; jeho obecný význam spočívá v zajištění bezpečnosti, spolehlivosti a provozuschopnosti dopravních prostředků; první automechanici byli často původně zámečníci nebo mechanici jízdních kol, kteří se s nástupem prvních vozů (např. značky Laurin & Klement) přeškolili na spalovací motory

automechanik - klempíř

automechanik – klempíř

zaměstnancem autoservisů; řemeslník, jenž se na automobilech zabýval montáží a opravami plechových částí; první autoklempíři byli původně kováři nebo zámečníci, kteří se naučili pracovat s tenkými plechy prvních automobilů (například značek Laurin & Klement nebo Tatra)

baník (der Bergmann)

jiné pojmenování pro havíře/ horníka pracujícího v dolech (=báních); v hornických regionech (např. Karvinsko, Kladensko, Ostravsko) tvořili baníci základní sociální skupinu; práce baníka byla v 19. stol. extrémně náročná, spojená s rizikem závalu či výbuchu plynu; rodiny baníků často žily v hornických koloniích poblíž šachet

bankovní úředník (der Bankbeamte/ der Bankkaufmann)

zaměstnanec banky, který se zabýval prováděním transakcí se zákazníky, jako jsou vklady, výběry, splátky úvěrů, proplácení šeků, vydávání peněžních poukázek a další; zároveň odpovídal na dotazy zákazníků, řešil problémy a poskytoval základní finanční poradenství

báňský úředník (der Bergbeamte/ der Montanbeamte)

pracovník báňského správy, který zajišťoval vrchní dozor zejména nad hornickou činností, činností prováděnou hornickým způsobem, nakládáním s výbušninami, požární ochranou v podzemí a nad zajišťováním bezpečného stavu podzemních objektů

baráčník (casanus, casarius, der Häusler)

jinak domkař; majitel domku/ baráku a malé výměry půdy (malého hospodářství do výměry cca 0,4 ha), která nestačila k obživě; v pozdějším období majitel domku bez půdy; hlavním zdrojem obživy domkařů bylo řemeslo (například tkalcovství) nebo námezdní práce

barvíř (der Färber)

řemeslník používající různých rostlinných, živočišných a minerálních látek k barvení kůže, tkanin a dalších materiálů

baštýř (der Teichwärter)

měl na starosti určitý rajón panství s vymezeným počtem rybníků; podléhal fišmistrovi a fischknechtovi

bečvář (cuparius, der Böttcher)

řemeslník, jenž dělal bečvy, sudy (sudy ležácké bývaly 1000 až 10 000 litrové, sudy transportní 10 až 800 litrové) a kádě (sudům velmi blízké) z „černého“ tvrdého dubového a bukového dřeva

bednář (doliator, der Binder/ der Fassbinder)

řemeslník, který zhotovoval, opravoval a okovával nádoby z dřevěných prken stahovaných obručemi (dřevěnými či kovovými); šlo hlavně o vědra, kádě, sudy, díže, máselnice, necky a štoudve (nádoby na vodu a víno)

bednářský tovaryš (der Bindergeselle/ der Fassbindergeselle)

vyučený řemeslník, který úspěšně ukončil učební dobu u mistra, ale ještě neměl vlastní dílnu; v sociální hierarchii 18. a 19. stol. představoval mobilní a vysoce kvalifikovanou sílu, bez které by se neobešel žádný velký pivovar ani vinařský sklep

bělič (dealbator, der Bleicher)

specializovaný řemeslník, který se specializoval na chemické zesvětlování (bělení) materiálů, zejména textilií, vláken, přízí nebo buničiny; cílem bylo odstranit přirozené zabarvení, nečistoty a připravit materiál pro další zpracování (například barvení nebo tisk)

berní adjunkt (der Steueradjunkt)

střední státní úředník u berního (finančního) úřadu; v hierarchii státní správy šlo o kvalifikovanou sílu, která tvořila „mozek“ daňového systému v daném okrese

berní exekutor/ berní vykonavatel (der Steuerexekutor)

státní (pod)úředník pověřený nuceným vymáháním nezaplacených daní a dávek; v 19. a na začátku 20. stol. šlo o jednu z nejobávanějších postav, se kterou se poddaný či měšťan mohl setkat

berní správce (der Steuerverwalter/ der Zahlamtsmeister)

vedoucí úředník berního úřadu, který zodpovídal za kompletní výběr a evidenci daní v celém soudním okrese; v hierarchii státní správy šlo o post s obrovskou mocí a odpovědností vůči státní pokladně

berní tajemník (der Steuersekretär)

úřední zajišťující na berním úřadě přenesený výkon státní správy; též plnil úkoly od berního správce, svého přímého nadřízeného; rozhodoval o odvoláních poplatníků a řešil složité případy daňových úlev

biřic (der Büttel)

pověřený vykonavatel úřední moci, často označovaný jako dráb, pochop, či ozbrojený panský sluha; zajišťoval pořádek ve městě nebo na panství, zatýkal provinilce a vykonával tělesné tresty

brasyl/ brusič (der Schleifer)

řemeslník, který se zabýval jemným obráběním a leštěním povrchů – nejčastěji kovů, drahých kamenů nebo skla – přesně opracovával povrch materiálů pomocí brusných nástrojů; odstraňoval z obrobků nerovnosti, nečistoty, nebo jim dodával finální tvar, rozměr a drsnost

brašnář (peramarius, der Taschner)

řemeslník zabávající se výrobou a opravou kožených výrobků, jako byly tašky, brašny, opasky, peněženky a další kožené doplňky

brusič kovů (der Metallschleifer)

řemeslnický odborník, který seřizoval a obsluhoval brousicí stroje a prováděl práce nutné při broušení kovových součástí, dílů strojů a nástrojů

c.k. celní kontrolor (k.k. Zollkontrolor)

v době Rakousko-Uherska (1867-1918) šlo o úředníka celní správy zodpovídajícího za dodržování celních předpisů, výběr cla a kontrolu zboží na hranicích či ve vnitrozemí

c.k. celní oficiál (k.k. Zollamts-Offizial)/ c.k. celní revident (k.k. Zollrevident)

v době Rakousko-Uherska (1867-1918) označovalo císařsko-královského úředníka pracujícího v celní správě

c.k. fakturační úředník u Infanterie (k.k. Militärrechnungsführer)

úředník v armádní správě v době Rakousko-Uherska (1867-1918) , jehož náplní práce byl administrativní a finanční agenda, konkrétně pak vystování faktur, evidence výdajů a příjmů, správu materiálů a mzdové záležitosti

c.k. naddozorce finanční stráže (k.k. Finanzwach-Oberaufseher)

hodnost nižšího důstojníka v rámci rakousko-uherského ozbrojeného sboru finanční stráže (zavedena v roce 1843), který střežil státní hranice a vnitrozemí před pašováním

c.k. official c.k. krajského soudu (k.k. Gerichtsofficial)

hodností císařsko-královský úředník u dané instance soudu za rakouské monarchie/ Rakousko-Uherska, který měl na starosti administrativní, rejstříkové nebo kancelářské práce

c.k. patentátní invalida (k.k. patentierter Invalide)

císařsko-královský vysloužilý voják s rentou; ve většině případů šlo o válečného nebo vojenského invalidu

c.k. policejní kancelista (k.k. Polizeikonzipist)

úředník nižší až střední administrativní úrovně v policejní správě Rakouského císařství a později Rakousko-Uherska (1867-1918); zajišťoval administrativní chod policejních ředitelství a úřadů; vedl přesné záznamy o evidenci obyvatel, ohlašování změn pobytu, evidoval nové nájemníky, dělníky či domovní služebnictvo

c.k. poštovní konduktér (k.k. Post-Conducteur)

zaměstnanec poštovní správy v rakouské části Rakousko-Uherska (Předlitavsku) v 19. a na počátku 20. stol., který měl na starosti převoz, ochranu a manipulaci s poštovními zásilkami, zejména ve vlakové poště (ambulance) nebo na poštovních dostavnících

c.k. profesor (k.k. Mittelschullehrer)

císařsko-královský učitel na střední či střední odborné škole v době Rakousko-Uherska (1867-1918)

c.k. reservník (k.k. Reservist)

voják v záloze, který již absolvoval aktivní vojenskou službu, ale byl propuštěn do civilu s povinností nastoupit v případě mobilizace nebo cvičení

c.k. soudní adjunkt (k.k. Gerichtsadjunkt)

nižší až střední justiční úředník v Rakouském císařství a později v Rakousko-Uherské monarchii; byl pomocný konceptní úředník, zástupce nebo asistent přidělený k jinému, výše postavenému soudnímu úředníkovi (např. soudnímu radovi či okresnímu soudci)

c.k. vojín (k.k. Soldat)

označení pro řadového vojáka rakousko-uherské armády, v němčině označovaného často jako „Infanterist“; tato hodnost existovala v rámci složité struktury rakousko-uherských ozbrojených sil, která zahrnovala různé druhy vojsk (dělostřelectvo, jízda, pěchota)

c.k. vrchní živnostenský inspektor (k.k. Gewerbe-Oberinspektor)

vysoce postavený státní úředník v Rakousku-Uhersku, který byl odpovědný za kontrolu dodržování živnostenských zákonů, zejména v oblasti průmyslu, tovární výroby a ochrany zaměstnanců; působil v rámci živnostenské inspekce, jenž byla zřízena k dozoru nad dodržováním předpisů, které nahradily cechovní zřízení po roce 1859

cajchářský tovaryš (Zeichengeselle)

učeň, který splnil tovaryšské zkoušky v rámci cechu; tkadlec vyrábějí hrubou režnou tkaninu – tzv. cayk (=jinak cajk, cajch; původ jez německého slova „Zeug“ = tkanina, látka)

cechmistr (der Zunftvorsteher)

historicky volený představený či hlava řemeslnického cechu (často volen z řad mistrů), který zastupoval cech navenek, jednal s vrchností a dohlížel na dodržování cechovních pravidel a kvalitu výroby; měl také pravomoc řešit spory mezi členy a vykonávat prvostupňovou trestně-právní pravomoc v rámci cechu

cestář/ státní cestář

státní zaměstnanec zodpovědný za údržbu a sjízdnost konkrétního úseku státní (císařské) silnice v době První republiky do roku 1950; většinou roztloukal kamení a díry vysypával směsí kamení a jílu rozmíchaném ve vodě; stejně tak udržoval sjízdnost státních silnic a dbal o značení; šlo o fyzicky velmi náročnou práce, která vyžadovala neustálou přítomnost a péči o svěřený úsek, často za každého počasí

cestmistr (der Straßenmeister/ der Wegmeister)

pracovník zodpovědný za správu a údržbu určitého úseku silnic – tzv. cestmistrovství; kontroloval technický stav vozovek, krajnic, příkopů a dopravního značení; organizoval zimní údržbu, opravy výtluků a zajišťovale sjízdnost komunikací

cihlář (der Ziegler)

řemeslník, který se zabývá výrobou cihel z hlíny, a to jak sušených (vepřovice), tak pálených; v historickém kontextu těžil surovinu, formoval ji a následně cihly vypaloval v pecích

cínař (der Zinngießer)

řemeslník, který zhotovoval cínařské užitkové a dekorativní výrobky technikou odlévání do forem podle výtvarných návrhů nebo historických vzorů včetně cizelování, dokončovacích prací a oprav cínařských výrobků včetně patinování, konzervování a zastavování oxidačních procesů

cukrář (der Konditor, der Zuckerbäcker)

zručný řemeslník zabývající se výrobou cukrárenských výrobků, jako jsou například dorty, zákusky, věnečky apod.

čalouník (der Polsterer)

řemeslník, jehož činností byla povrchová úprava materiálů a prostorů potažením látkou, kůží, koženkou, síťovinou, alcantarou či jinými přírodními či syntetickými materiály

čeledín (famulus, der Knecht)

jinak nazýván jako pacholek; byl členem čeládky (=venkovského služebnictva) na gruntu/ usedlosti; šlo o námezdního pomocného pracovníka (dělal za mzdu, stravu a ubytování)

čerpař na dráze (der Pumpenwärter)

specializovaný technická pozice v železniční dopravě, kdy dotyčný pracoval jako obsluha čerpací stanice pohonných hmot; v nejstatrších časech šlo o vodu z vodojemů do parních lokomotiv, později o doplňování nafty, aditiv a maziv do motorových lokomotiv, motorových vozů a jednotek

četař (der Unteroffizier/ der Zugführer)

vojenská poddůstojnická hodnost, která je českou obdobou hodnosti „seržant“

četnický strážmistr (Gendarmeriewachtmeister)

základní hodnost v bývalém československém četnictvu; četník získal hodnost strážmistra po úspěšném absolvování Školy pro výcvik četníků na zkoušku a po ročním působení ve sboru, pokud byl shledán fyzicky, morálně a intelektuálně schopným

četnický závodčí (der Patrouillenführer)

poddůstojnická hodnost u Československého četnictva ve 30. letech 20. stol., odpovídající přibližně hodnosti rotný; jednalo se o zkušeného četníka, který často vykonával funkci velitele četnické hlídky nebo stanoviště (závodčí – ten, kdo zavádí/ vede).

činžovník (das Mietshaus)

uživatel a držitel pozemků od vrchnosti, který byl povinnen činžím i robotám, ale jehož pozemky nepřecházely v dědictví na děti, nýbrž se vracely zpět do rukou vrchnosti

číšník (der Kellner)

pracovník v gastronomii, jehož hlavní činností byla obsluha zákazníků, podávání nápojů a jídel v pohostinských zařízeních jako byly hotely, restaurace, kavárny, hospody, hostince, vinárny apod.

člen JZD

typickým představitelem venkovského obyvatelstva v letech 1949-1992 v Československu a ČSFR; tato role vznikla násilnou nebo dobrovolnou kolektivizací, která ukončila éru soukromých sedláků a vytvořila novou sociální třídu – družstevní rolníky; Být členem družstva znamenalo vzdát se vlastních polí, strojů a dobytka ve prospěch celku; Členové měli právo na malý kousek půdy (obvykle 0,5 ha) pro vlastní potřebu, což byl pro mnoho rodin hlavní zdroj čerstvých potravin a přivýdělku

členka JZD

žena pracující v kolektivizovaném zemědělství v letech 1949-1992 v Československu a ČSFR; tato role zásadně změnila tvář českého venkova, protože poprvé v historii masově vyvedla ženy z domácích hospodářství do organizovaného pracovního procesu s pevnou pracovní dobou (teoreticky) a důchodovým zabezpečením; práce v JZD se pro ně lišila podle specializace a etapy vývoje družstva, kdy pracovaly v rostlinné výrobě, živočišné výrobě, či jako agronomky, zootechničky či účetní družstvev; z hlediska odměňování se jim původně neplatilo v penězích, ale v tzv. pracovních jednotkách (PJ), za které členka na konci roku dostala naturálie (obilí, brambory) a doplatek v hotovosti

čtvrtník/ čtvrtláník (der Viertler/ der Viertelöhner)

menší zemědělec nazýván také jako čtvrtsedlák, který vlastnil nejvíce (selský) čtvrtlán půdy, tzn. povětšinou kolem 4 až 5 ha; byl bohatší než chalupník nebo baráčník/ domkař (kteří měli jen zahradu či malý kousek pole)

čtvrtpasekář (der Viertelpasseker)

osoba mající něco málo přes 5 ha pozemků živící se stejně jako pasekář chovem dobytka, drobnou řemeslnou výrobou či zemědělstvím

čtvrtsedlák (1/4bauer = der Viertelbauer)

menší zemědělec nazýván také jako čtvrtník nebo čtvrtláník, který vlastnil nejvíce (selský) čtvrtlán půdy, tzn. povětšinou kolem 4 až 5 ha; byl bohatší než chalupník nebo baráčník/ domkař (kteří měli jen zahradu či malý kousek pole)

dámská krejčová (die Schneiderin/ die Damenschneiderin)

řemeslnice živící se krejčovstvím, která se specializovala na výrobu (=šití), úpravy a opravy výhradně dámských oděvů na zakázku, včetně konstrukce střihů na míru

dámský krejčí (der Damenschneider)

řemeslník živící se krejčovstvím, který se specializoval na výrobu (=šití), úpravy a opravy výhradně dámských oděvů na zakázku, včetně konstrukce střihů na míru

dědičný rychtář (der Erbrichter)

držitelem soudní a správní pravomoci ve vsi nebo městě, přičemž tento úřad přecházel z generace na generaci v rámci jednoho rodu

dělmistr státních drah

pracovník u železnice, jenž prováděl montáž, opravy, seřizování strojů, přístrojů a zařízení

dělnice (die Arbeiterin)

žena vykonávající manuální, převážně fyzicky náročnou práci v průmyslu, stavebnictví, zemědělství či logistice; hlavním zdrojem obživy byla tedy činnost vykonávaná hlavně jejíma rukama

dělník (laborator, der Arbeiter)

muž vykonávající manuální, převážně fyzicky náročnou práci v průmyslu, stavebnictví, zemědělství či logistice; hlavním zdrojem obživy byla tedy činnost vykonávaná hlavně jeho rukama

dělník při regulaci

je označení pro člověka, který se převážně živil manuální prací, kdy prováděl fyzicky náročné stavební a zemní práce zaměřené na úpravu koryt vodních toků, zpevňování břehů a budování protipovodňových opatření

desátník (der Korporal)

též korporál nebo kaprál; jednalo se o jednu z poddůstojnických hodností u vojska

deštníkář (der Regenschirmmacher)

řemeslník, který vyráběl deštníky, tzn. kompletoval konstrukci (kostru), připevňoval potahovou látku a montoval rukojeť

děvečka (die Magd/ das Hausmädchen)

jinak služka, služebná, děvka či dívka; tradiční označení pro ženu nebo mladou dívku pracující jako služebná v zemědělství, případně vykonávající různorodé činnosti v domácnosti/ na usedlosti

dílenský četař

klíčový pracovník v oblasti údržby a oprav železničních vozidel nebo infrastruktury; dělnická pozice s odpovědností za vedení menšího týmu pracovníků

dílenský ČSD

pracovník dílen u Československých státních drah

dílovedoucí (der Werkmeister)

označovaný také jako mistr dílny, vedoucí provozu; šlo o klíčovou technicko-hospodářská pozici zodpovědnou za plynulý chod výrobní, opravárenské nebo montážní dílny. Jeho hlavním úkolem bylo organizovat práci týmu, dodržovat termíny a kvalitu výroby, a dbát na bezpečnost práce

dílovedoucí v křížovnickém pivovaře v Praze

mistr v klášterním pivovaru, jež stál v Praze na Starém městě v areálu Kláštera řádu křižovníků

dohazovač (der Heiratsvermittler/ der Kuppler)

domlouval sňatky sobě rovných (majetkem) ženichů a nevěst; zprostředkovával také najímání pracovníků či prodej a koupi nemovitostí; za zprostředkování si bral peníze, které ho živily

dojička v JZD

pracovní pozice pro ženu, která zároveň byla ošetřovatelkou hovězího dobytka a zároveň se starala v rámci Jednotných zemědělských družstev o jejich dojení

dominikalista (der Dominikalist)

člověk, jehož usedlost, jakož i polnosti, které využíval, bezprostředně patřily vrchnosti a jako poddaný k nim měl pouze požívací právo

dominikální chalupník (dominikaler Häusler)

chalupník obhospodařoval půdu, která nebyla součástí vesnického rustikálu (=poddanské půdy), ale náležela k panskému poplužnímu dvoru

dominikální sedlák (dominikaler Bauer)

zemědělec, který hospodařil na půdě patřící vrchnosti k tzv. „dominikálu“ (=dominikální půda), a vykonával na ní robotu nebo jiné povinnosti; nešlo o vlastníka půdy, ale o poddaného, který ji užíval

domkař/ domkář (der Häusler)

jinak baráčník; majitel domku/ baráku a malé výměry půdy (malého hospodářství do výměry cca 0,4 ha), která nestačila k obživě; v pozdějším období majitel domku bez půdy; hlavním zdrojem obživy domkařů bylo řemeslo (například tkalcovství) nebo námezdní práce

domkařka/ domkářka (die Häuslerin)

jinak baráčnice; majitelka domku/ baráku a malé výměry půdy (malého hospodářství do výměry cca 0,4 ha), která nestačila k obživě; v pozdějším období majitelka domku bez půdy; hlavním zdrojem obživy domkařek bylo řemeslo (například tkalcovství) nebo námezdní práce

domobranec (der Landwehrmann/ der Landsturmmann)

lidově landšturmák; voják, který si odsloužil vojenskou službu; ve věku kolem 40 let byl převelen k domobraně (rezervní armádě rezervistů – záložníků)

domovník (der Hausmeister)

jinak správce objektu; zajišťoval pořádek, čistotu, drobné opravy a údržbu v objektech a přilehlých prostorách; dohlížel na úklidové práce spojené s udržováním čistoty

doškář (straminis coopertor, der Strohdachdecker)

specializovaný řemeslník, který pokrýval střechy došky – svazky upravené žitné slámy (méně často rákosu); v historii českého venkova šlo o jedno z nejdůležitějších řemesel, neboť do pol. 19. stol. byla většina venkovských stavení kryta právě slámou; kvůli extrémní hořlavosti začaly od konce 18. stol. (za císařovny Marie Terezie) platit ohnivé patenty, které došky v husté zástavbě zakazovaly a nařizovaly nehořlavé krytiny (tašky, břidlici) to vedlo k postupnému úpadku tohoto řemesla

dovolenec (der Urlauber)

jinak záložník či rezervista; voják, který po ukončení aktivní služby v armádě (popř. základní vojenské služby) i nadále zůstával v pohotovosti pro případné nasazení ve válečném konfliktu

dozorce (der Aufpasser)

jinak strážný; zajišťoval dozorčí službu nad určitým objektem včetně dohlížení nad pořádkem

dráb (der Büttel)

dozorce na polích a panských statcích v dobách feudalismu; také ale hlídač, posel, strážník, vykonavatel tělesných trestů apod.

dragoun (der Dragoner)

původně příslušník jízdní pěchoty; tato vojenská profese vznikla v 16. stol. a rozšířila se během první poloviny 17. stol.; pohyboval se na koni jako kavalérie, ale bojoval jako pěchota (proto se v tomto období k jezdectvu neřadil)

dráteník (viretor, der Rastelbinder)

řemeslník, který opraval a zpevňoval rozbité hliněné, kameninové i porcelánové nádobí pomocí drátu; taktéž vyráběl drobné drátěné zboží

drážní pracovník/ železničář (der Eisenbahner)

souhrnné označení pro zaměstnance, kteří zajišťují provoz, údržbu a bezpečnost drážní dopravy

drnomistr (excoriator, der Abdecker/ der Wasenmeister)

historické označení pro pro pohodného nebo také rasa; jeho náplní práce byly činnosti, které byly považovány za „nečisté“ – likvidoval uhynulá zvířata, z nich zpracovával zbytky, odchytával toulavé psy, případně asistoval katovi ; šlo o profesi, která stála na úplném okraji tehdejší společnosti, ačkoliv byla pro chod obce i panství naprosto nezbytná; jejich obydlí (rasovna) stávala na samotách, u polí (odtud název drnomistr – pán nad drnem/ polem)

drůbežník (der Geflügelzüchter)

osoba, která se zabývala chovem drůbeže, tedy ptáků, kteří byli chováni pro maso, vejce nebo peří; staral se o zdraví a výživu drůbeže, kontroloval podmínky chovu; v minulosti byl drůbežník často spojován s chovem slepic, dnes se ale tato profese vztahuje na chov všech druhů drůbeže

družstevní zemědělec

jinak družstevní rolník; pracovník v Jednotném zemědělském družstvě (předchůdce dnešních Zemědělských družstev)

družstevní zemědělka/ družstevní zemědělkyně/ zemědělská družstevnice

pracovnice v Jednotném zemědělském družstvě (předchůdce dnešních Zemědělských družstev), označení se užívalo v období mezi 50. léty až začátkem 90. let 20. stol.

dřevorubec (der Holzfäller/ der Holzer)

nověji označován také jako těžař dříví nebo lesní dělník; šlo fyzicky o velmi náročnou profesi v lesnictví, jejímž hlavním úkolem bylo kácení stromů a jejich prvotní zpracování

důchodní (der Rentmeister)

označení úředníka, zodpovědného za správu financí, vybírání dávek a vedení účtů na šlechtickém velkostatku nebo v městské správě; zapisoval a spravoval důchody (tedy příjmy – vydání)

důlní zedník/ horní zedník (der Bergmaurer)

vysoce specializovaný stavební dělník, který prováděl zednické a betonářské práce v náročných podmínkách hlubinných dolů; jeho úkolem bylo provádět veškeré práce související s výrobou zdiva v šachtě k zabezpečení chodeb a štol

dvorský skoták (der Hofviehhirte/ der Rindviehhirte)

zaměstnanec/ pasák skotu (=hovězího dobytka) na panském/ vrchnostenském dvoře

dvořák (der Bauer)

ten „ze dvora“ neboli hospodář na velké usedlosti; pojmenování dvořák je typické zejména pro Moravu, v Čechách bylo synonymem sedlák, gruntovník či celoláník = majitel gruntu; vlastnil minimálně 18 ha pozemků (tzn. např. stavení, lesy, louky, pole, někdy rybníky, vinice apod.)

elektromechanik

technický odborník, specializující se na instalaci, údržbu a opravy elektromechanických systémů a zařízení; jeho úkolem bylo zajistit, aby všechny komponenty, které kombinovaly elektrické a mechanické prvky, fungovaly správně a efektivně

elektromontér

kvalifikovaný technik, který se zabýval montáží, instalací, údržbou a opravami elektrických zařízení, rozvodů a systémů

elektrotechnik

technický odborník na návrh, údržbu a opravy elektrických systémů a zařízení; tato pozice vyžadovala hluboké znalosti z oblasti elektrotechniky a schopnost pracovat s elektrickými schématy a výkresy

emeritní děkan (emeritierter Dekan)

čestné označení pro bývalého děkana fakulty vysoké školy, který po ukončení svého funkčního období a obvykle i po odchodu do důchodu zůstal spjat s akademickou obcí

emeritní vojvoda

historické pojmenování správního úředníka (=vojvody) na vojvodství, který již nebyl aktivní ve službě (=ve výslužbě)

expedientka

pracovnice zodpovědná za přípravu, kontrolu a odesílání zboží nebo zásilek ze skladu k zákazníkovi či odběrateli

faktor (factor)

označoval v historii klíčového zprostředkovatele v systému domácké výroby; stál jako most mezi velkými obchodníky (podnikateli) a drobnými řemeslníky, kteří pracovali ve svých chalupách/ domcích; rozvážel surový materiál (např. len, vlnu, přízi, dřevo nebo nitě) jednotlivým domkařům a tkalcům; dále dohlížel na to, aby byla práce provedena správně a v termínu a odebíral hotové výrobky (plátno, krajky, skleněné perle, papuče) a vyplácel řemeslníkům mzdu; také řemeslníkům půjčoval peníze na stav nebo nářadí, čímž si je k sobě ekonomicky připoutal; z hlediska majetku býval mnohem bohatší než běžní dělníci, často vlastnil největší dům v obci (tzv. faktorský dům s velkými skladovacími prostory)

familiant (der Familiant)

drobný zemědělec (dědičný nájemce), kterému vrchnost přidělila do dědičného nájmu část rozparcelované panské půdy (tzv. familii) dílu panské půdy (též označovaného jako familie); k tomuto rozdělení došlo na konci 18. stol. za tzv. raabizace)

farmář (der Farmer/ der Landwirt)

samostatně hospodařící zemědělec, který se věnoval rostlinné nebo živočišné výrobě na vlastní či pronajaté půdě za účelem zisku; pojmenování je typické zejména pro severoamerický kontinent

felčar (der Feldscher)

původně polní (vojenský) ranhojič, kdy jeho úkolem bylo ošetřovat vojáky přímo v pol – amputovat končetiny zasažené střelbou a čistit sečné rány; postupem času se termín „felčar“ vžil pro jakéhokoliv lidového či praktického léčitele bez plného univerzitního vzdělání

fišmistr/ porybný (der Fischmeister)

vedoucí baštýřů a dalších rybářských povolání na panství; měl k ruce fishknechta

forman (vector, der Fuhrmann)

elitní dálkový nákladní dopravce; na rozdíl od běžného vozky, který jezdil „kolem komína“, byl forman „králem silnic“ 18. a 19. stol. – předchůdcem dnešních kamioňáků; orientoval se na dálkový obchod; formani přepravovali zboží na obrovské vzdálenosti (např. sůl z Rakouska, plátno do italského Terstu, pivo do rakouské Vídně); používali těžké vozy s plachtou, tzv. formanské vozy; profese vyžadovala odvahu a sílu, kdy formani museli čelit nepřízni počasí, rozbláceným cestám i loupežníkům, proto bývali ozbrojeni

fořt (der Förster)

lidové a historické označení pro lesníka, konkrétně pro lesního správce nebo vedoucího určitého lesního revíru; v hierarchii lesního personálu stál nad hajným a zodpovídal za hospodaření v celém svěřeném lese

fotogrammetrička

odbornice, která se zabývala fotogrammetrií, což je vědní obor zaměřený na získávání informací o fyzických objektech a prostředí pomocí fotografických snímků

fundační kaplan (der Stiftungskaplan)

pomocný kněz faráře v rozlehlé farnosti; kaplanem se nejčastěji stávali nově vysvěcení kněží, které měl místní farář připravit na jejich budoucí vedení samostatné farnosti

generální konsul

slovo pochází z latinského „consulere“ (=radit, rozvažovat); podle mezinárodního práva úředník, který zastupoval svou zem (vysílající stát) v jiné zemi (přijímající stát) v oblasti obchodu, hospodářství, vědecké spolupráce a dopravy a mimo to byl pověřen vízovými, pasovými a přistěhovaleckými záležitostmi; na politickém poli neměl konzul žádnou pravomoc

geometr/ zeměměřič/ zeměměřičský inženýr

odborník, který se zabýval přesným měřením zemského povrchu, určováním polohy bodů a vytyčováním hranic pozemků

gruntovník (der Grundbesitzer)

majitel gruntu; vlastnil minimálně 18 ha pozemků (pole, louky, lesy, pastviny, případně vinice, rybníky apod.); synonymem pojmenování je sedlák, láník či celoláník

hajný (der Heger/ der Wildheger)

jinak myslivec; šlo o osobu určenou k hájení knížecích lesů, hajní byli zároveň dlouho odměňováni buď zcela, nebo z velké části pouze v naturáliích

handlíř (der Händler)

označení obchodníka nebo překupníka, zejména v 18. a 19. stol.; existovali například koňští handlíři, dřevění handlíři – podle toho, s čím obchodovali; tito obchodníci často putovali mezi trhy a vesnicemi, smlouvali o cenách a prováděli směnný obchod

havíř (fossor, der Hauer)

označení pro horníka, tedy pracovníka, který se zabýval dobýváním nerostných surovin (zejména uhlí a rud) v hlubinných dolech

hedvábník (sericarius, der Seidenweber)

specializovaný textilní řemeslník – tkadlec hedvábí; v hierarchii textilních profesí 18. a 19. stol. stál hedvábník na samotném vrcholu díky práci s nejdražší surovinou a náročné technologii; hedvábníci pracovali na složitých stavech (často typu Jacquard), které umožňovaly tkaní bohatých vzorů, brokátů a atlasů

hlásný (tubicen, der Thürmer)

klíčová postava pro bezpečnost měst i panských sídel v minulosti; tato profese úzce souvisela s profesí věžníka a ponocného, přičemž jeho hlavním úkolem bylo z vyvýšeného místa (věže, hradeb) sledovat okolí a podávat o něm zprávy – „hlásit“

hlídač státní dráhy (der Wächter)

zaměstnance státních železničních drah; na strážním domku (=vechtru) při železnici měl na starosti osobně hlídat průjezd vlaků (tzv. bezpečnostní dohled), kontroloval technický stav samotné železniční dráhy; dozor měl i ohledně protipožární ochrany, kdy mohl pomoci včas odhalit vznikající požár polí, lesů či dřevěných staveb od jisker z parních lokomotiv

hodinář (der Uhrmacher)

řemeslník, jenž se specializoval na výrobu, opravu, seřizování a údržbu časoměrných přístrojů včetně hodin; zároveň musel být velmi zručný a mít dobré znalosti mechaniky a fyziky

hofer

nájemník nebo majitel dvora; často se jednalo o zemědělce, který obýval a spravoval statek; tento termín se používal zejména na Moravě a v německy mluvících oblastech

hokynář (der Greißler/ der Höker)

staročesky fragnář; provozovatel maloobchodní prodejny, jejímž základem byl potravinářský sortiment, ale bylo v ní možné zakoupit také další průmyslové zboží každodenní spotřeby, například drogistické zboží, nádobí, nářadí apod.

hokyně (die Hökerin)

staročesky fragnářka; byla provozovatelkou maloobchodní prodejny, jejímž základem byl potravinářský sortiment, ale bylo možné v ní zakoupit také další průmyslové zboží každodenní spotřeby, například drogistické zboží, nádobí, nářadí apod.

holič (der Friseur)

specializoval se na pánské stříhání a úpravu vousů

horizontář

dělník pracující jako obsluha na horizontální frézce (vřeteno, kde je upnut obrábějící nástroj-fréza vodorovně – horizontálně)

horník (der Bergmann)

pracovník zabývající se dobýváním nerostných surovin (rud, uhlí, solí či drahých kamenů) z hlubin země; v českém prostředí je spojován zejména s uhelným hornictvím

horník v provisi

havíř, který pobíral starobní rentu vyplácenou dřívější bratrskou pokladnou horníkům trvale neschopným práce

horník-kopáč

prováděl výkopové, vrtačské a razící práce v dole při dobývání nerostů; jeho pracovními činnostmi byly stavební kopáčské práce, např. ruční výkopy, odkopávky, prokopávky a zářezy ve všech horninách

horník-šíbr

dělník v dole, který měl na starosti posunování a manipulaci s důlními vozíky

horník-vozka

důlní pracovník zodpovědný za přepravu vytěženého materiálu pomocí důlních koní; musel zvládat zvířata v extrémním prostředí (hluk, tma, prach), aby nedošlo k jejich splašení nebo úrazu pracovníků

hospodář (der Wirtschafter)

jinak oekonom; obecný termín označující hlavu rodiny a držitele statku; nemusel být ale majitelem usedlosti, mohl být v nájmu

hospodářský dělník (der Landarbeiter)

pomocný pracovník, který se převážně živil manuální prací v zemědělství, lesnictví nebo při správě rozsáhlých objektů (např. školních statků, nemocnic či církevních majetků); jeho hlavním zdrojem obživy byla tedy činnost vykonávaná hlavně jeho rukama

hospodářský příručí

historicky nižší úředník nebo pomocník správce na velkostatcích, panstvích či v bohatších hospodářstvích; byla to typicky vstupní pozice pro mladé muže, kteří se chtěli v hierarchii správy majetku vypracovat výše (např. na pojezdného nebo správce)

hospodyně (die Hausfrau/ die Haushälterin)

žena spravující domácnost/ hospodářství; šlo o roli zaměřenou na komplexní péči o domácnost, její chod, čistotu a zásobování

hostinský/ hospodský (der Gastwirt/ der Kneipenwirt)

přeneseně ten, kdo poskytoval „hostinství“ (=jídlo i ubytování); pracovník v hospodě/ hostinci, kde se podávala jídla a nápoje

hrnčíř (figulus či ollarius, der Hafner/ der Töpfer)

řemeslník zabývající se výrobou keramických nádob a předmětů, jako byly hrnce, mísy, talíře nebo kachle, primárně z hlíny, jílu a vody

hrobník/ hrobař (der Totengräber)

pracovník, který na veřejném či neveřejném pohřebišti zajišťoval tak zvanou správu hřbitova, kdy v rámci vymezení ke konkrétním činnostem, mohl provádět tyto činnosti: výkopové práce související s pohřbením a exhumací, pohřbívání lidských pozůstatků a lidských ostatků do hrobů nebo hrobek, provádění exhumací, ukládání, rozptyl a vsyp zpopelněných lidských pozůstatků, správu a údržbu veřejného pohřebiště, včetně komunikací a okolní zeleně

hudebník (musicus, der Musiker)

lidově muzikant či šumař; v 18. a 19. stol. nepostradatelná osoba venkovského života hrající na některý/é z řady hudebních nástrojů (nejčastěji dudy, harmonika, housle, klarinet), která zajišťovala zábavu tam, kde nebylo na drahé městské kapely, tzn. při posvíceních, svatbách, pohřbech a v hospodách při různých větších či menších slavnostech; určitě však nešlo o povolání, kterým se dalo trvale uživit

hutník (der Hüttenarbeiter)

odborník pracující v metalurgii; vyráběl surové železo, ocel a neželezné kovy; sestavoval vsázky, obsluhoval stroje a zařízení pro přípravu a dopravu surovin nebo přísad; řídil chod technologického zařízení na výrobu surového železa, oceli a neželezných kovů; též kontroloval průběh tavicího procesu

huťmistr (der Hüttenmeister)

správce a často nájemce celé huti, který zodpovídal za výrobu i za lidi; býval to velmi bohatý muž, který jednal s vrchností jako rovný s rovným, zároveň v mnoha ohledech byl i neformální vládce sklářské komunity; od vrchnosti (šlechty či kláštera) si pronajímal právo těžit dřevo a křemen a provozovat huť – platil sice vysoký nájem, ale zisky z prodeje skla mu umožňovaly žít v přepychu

chalupník (casarius, der Chalupner)

velmi drobný zemědělec, majitel chalupy; v některých oblastech zaměňován s pojmenováním domkař/ domkář

chasník (der Bursche)

převážně šlo o svobodného mladého dospívajícího muže nejčastěji na venkově; byl členem vesnické chasy = organizované skupiny svobodné mládeže, která hrála klíčovou roli v komunitním životě (organizovali například hody, posvícení a taneční zábavy)

chemička

žena s chemickým vzděláním a/nebo s praxí v chemických oborech využívající při svém povolání nabytých chemických znalostí

industriální učitelka (die Gewerbelehrerin/ die industrielle Lehrerin)

historická pedagogická profese, která se zaměřovala na výuku praktických dovedností dívek na obecných a měšťanských školách od 19. stol. až do poloviny 20. stol.

instrumentář (der Instrumentar)

vysoce kvalifikovaný řemeslník, který se specializoval na stavbu, opravy, ladění a údržbu hudebních nástrojů

invalida (der Invalide)

osoba, která v důsledku zranění, nemoci nebo úrazu utrpěného při výkonu vojenské služby (v boji i v míru) ztratila částečně nebo úplně schopnost pracovat

jádrař

specializovaný pracovník ve slévárenství, který vyráběl tzv. slévárenská jádra; přesněji obsluhoval technologické stroje a zařízení a prováděl další odborné práce při výrobě forem a jader pro slévárenskou výrobu

jednotář (der Einsiedler)

člen jednoty, neboli uskupení samostatně stojících stavení/ usedlostí

jednotlivě hospodařící zemědělec

před rokem 1989 ten, kdo neměl své zemědělské pozemky v rámci družstva a přesto obdělával půdu a zemědělsky hospodařil

jeptiška (die Nonne)

jinak řeholnice; žena, která se zasvětila náboženskému životu v rámci církevního křesťanského (zejména katolického či pravoslavného) řádu nebo kongregace

jirchář (der Weißgerber)

též bělokožešník; řemeslník zabývající se zpracováním kůží a vyděláváním kůží pomocí roztoku kamence; pracovním postupemse lišil od koželuha (=černokožešníka)

kamenický pomocník (der Steinmetzhelfer/ der Steinmetzgehilfe)

nekvalifikovaný nebo zaučený pracovník, který zajišťoval technickou a fyzickou podporu kvalifikovanému kameníkovi, jenž opracovával přírodní kámen

kameník (der Steinmetz)

řemeslník, který opracovával přírodní kámen (žulu, pískovec, mramor) pro stavební, hřbitovní nebo umělecké účely

kamnář (der Ofensetzer)

řemeslník, který hotovil kachle a stavěl kamna, jak pro pány či měšťany; později i pro běžnou městskou domácnost či vesnickou usedlost

kancelista zemského soudu/ c.k. soudní kancelista (k.k. Gerichtskanzlist)

nižší státní úředník, který zajišťoval administrativní a písařský chod jedné z nejvýznamnějších soudních institucí – zemského soudu v Praze; v hierarchii rakousko-uherské a rané československé justice stál nad pomocným personálem (sluha, doručovatel), ale pod soudci a soudními tajemníky

kantor (der Lehrer/ der Schulmeister)

venkovský učitel, který kromě výuky dětí na obecné škole zastával i roli varhaníka v místním kostele

kapitulant (der Kapitulant)

v historii vojenství označoval vojáka, který se po odsloužení povinné vojenské služby dobrovolně zavázal k další službě (tzv. kapitulaci)

kaplan (der Kaplan)

duchovní, který vykonával svou službu buď jako pomocník faráře ve farnosti, nebo jako specializovaný duchovní v konkrétní instituci (nemocnice, armáda, vězení)

kaprál (der Korporal)

historický vojenský poddůstojnický stupeň, který v českém prostředí odpovídal hodnosti desátníka

kaprál c.k. zemského batalionu (Landwehr-Korporal)

neboli desátník; byl poddůstojník císařsko-královské zemské vojenské jednotky

kaprál od c.k. vozatajstva (k.k. Train-Korporal)

jednalo se o jednu z poddůstojnických hodností ve vojsku, v tomto případě u císařsko-královského zásobování v týlu

kartáčník (der Bürstenmacher)

řemeslník, který se zabýval výrobou kartáčů, štětek, košťat a jiných čistících pomůcek

klempíř (der Klempner/ der Spengler)

řemeslník zhotovující z plechu (železného, pocínovaného, pozinkovaného, měděného atd.) různé předměty jako lampy, svítilny, krabice, hrnce, poklice, žlaby a v posledním dvou staletích i kouřovody a střechy

klíčník (der Schließer)

historická profese i čestný titul, jehož nositel zodpovídal za správu klíčů a ostrahu vstupů do důležitých objektů (hradů, zámků, bran měst nebo věznic); jeho úkolem bylo otevírat a zavírat dveře od komor, místností, pokojů apod., aby se nikde nic neztratilo

kloboučník (der Hutmacher)

řemeslník, který se specializoval na výrobu, opravy a úpravy klobouků a pokrývek hlavy (čepic) z různých materiálů

knížecí familiant (der Fürstlicher Familiant/ der Herrschaftlicher Familiant)

držitel raabizačního gruntu (raabizace = pozemková reforma), jenž obdržel od knížecí vrchnosti, zároveň rozloha půdy postačující k uživení rodiny, tj. asi 6 ha

knížecí ovčí pasák (der fürstliche Schäfer)

specializovaný zaměstnanec, který byl ve službách knížecí vrchnosti a pásl ovce nebo pracoval na pastvě v rámci velkostatku

knížecí plavec (der fürstlicher Flößer)

odborník/ vorař na vltavskou a šumavskou voroplavbu, který pracoval ve službách knížecího rodu (nejčastěji Schwarzenbergů na jejich jihočeských panstvích)

knoflíkář (der Knopfmacher)

řemeslník specializující se na výrobu knoflíků a jiných drobných oděvních doplňků

kočí (der Kutscher)

neboli vozka či vozataj; osoba řídící povoz (kočáry, saně, vozy) tažený koňmi nebo jinými hospodářskými zvířaty; zároveň mohl buď sedět na taženém vozidle na kozlíku, anebo jít podél něj

kočí sanitárních sborů (der Sanitätskutscher)

specializovaný příslušník zdravotnické služby, který v 19. a na počátku 20. stol. zajišťoval přepravu raněných a nemocných pomocí koňských povozů. Tato profese byla klíčová jak v armádě, tak v rodících se civilních záchranných službách

kolář (der Stellmacher/ der Wagenmacher)

jinak zvaný nápravník či koloděj; v minulosti zhotovoval vozová/ loukoťová kola, vozy a další dřevěné součásti vozů, ale i jiné potřebné hospodářské nářadí pro zemědělství; v minulosti patřil spolu s kovářem k nejdůležitějším řemeslníkům v každé obci, dnes jde o zaniklé povolání

kolář v továrně

představoval přechodnou fázi mezi tradičním řemeslem a průmyslovou výrobou, typickou pro konec 19. a 1. pol. 20. stol.; v tomto prostředí se už kolář nezabýval výrobou celého vozu od výběru stromu, ale specializoval se na obsluhu strojů v rámci sériové výroby

kolářský pomocník (der Wagnergeselle)

v hierarchii kolářské dílny tvořil hlavní pracovní sílu a pomáhal kolářovi, neboli řemeslníkovi, jež byl zván též nápravník či koloděj; prováděl fyzicky nejnáročnější práce – otesávání kmenů, řezání fošen, dlabání otvorů pro špice v nábojích kol a napařování dřeva před ohýbáním

komerční rada (der Kommerzienrat/ Kommerzialrat)

čestný titul udělovaný významným osobnostem z oblasti hospodářství, obchodu a průmyslu za jejich zásluhy o ekonomický rozvoj státu; v Československu byl tento čestný titul užíván v době První republiky (1918-1938)

komorník (der Kammerherr/ der Kammerdiener)

též označován jako komoří; správce majetku (později odvozeně také osobní sluha) šlechtické či jiné bohaté rodiny včetně panovnické (knížecí nebo královské), zpravidla i s péčí o vzdělání dětí

komptoirista/ kontoárista

úředník v písárně; musel mít úhledný rukopis, aby byly záznamy v obchodních knihách čitelné i po letech; zároveň se očekávalo, že bude mít absolvovanou obchodní školu, ovládat kupecké počty a často i cizí jazyky pro mezinárodní korespondenci

komptoiristka

úřednice v písárně; musela mít úhledný rukopis, aby byly záznamy v obchodních knihách čitelné i po letech; zároveň se očekávalo, že bude mít absolvovanou obchodní školu, ovládat kupecké počty a často i cizí jazyky pro mezinárodní korespondenci

koňák

buď řezník, který porážel koně a prodával koňské maso; v některých oblastech se tak říkalo lidem, kteří obchodovali s koňmi (koňští handlíři) – kupovali je, prodávali nebo směňovali

konduktér

též stevard či průvodčí; pověřený pracovník dopravce, který provázel vozidlo, vlak nebo jiný dopravní prostředek po jeho cestě

konstruktér

technický specialista především ve strojírenském a elektrotechnickém průmyslu; zabýval se návrhem a vývojem strojů, přístrojů a zařízení; výsledkem jeho práce je technická dokumentace k výrobku, výkresy nebo model a další doplňující dokumentace, podle které lze konkrétní výrobek zhotovit

konšel (der Schöffe/ der Beigeordnete)

z latinského slova „consul“; jednalo se o radního neboli člena obecní/ městské rady; na vesnici označení pro pomocníka rychtáře

konzistoriální rada (der Konsistorialrat)

čestný titul nebo funkční označení pro vysoce postaveného člena konzistoře, což je poradní a správní orgán biskupa (v katolické církvi) nebo nejvyšší správní orgán církve (v evangelických církvích)

kopáč (der Schaufler)

kopáč prováděl výkopové, vrtačské a razící práce; pracovními činnostmi byly stavební kopáčské práce, např. ruční výkopy, odkopávky, prokopávky a zářezy ve všech horninách

kostelník (der Kirchner/ der Küster)

též sakristán; je člověk, který se staral o kostel, roucha kněží či ministrantů a též o obřadní nádoby; na rozdíl od kněze šlo zpravidla o laika, pro kterého byla tato služba buď posláním, nebo (zejména ve velkých farnostech) řádným zaměstnáním

košíkář (der Korbmacher/der Korbflechter)

tradiční řemeslník, který plete nejrůznější užitkové a dekorativní předměty, jako jsou koše, ošatky, nůše, ale i nábytek, z přírodních materiálů, především z vrbového proutí, rákosu, orobince nebo slámy

kotlář (der Kesselmacher)

specializovaný řemeslník a strojírenský dělník, který vyráběl, montoval a opravoval kotle, nádrže, potrubní systémy a další tlakové nádoby z kovových plechů a profilů

kovář (faber ferrarius, der Schmied)

jedno z nejstarších a nejvýznamnějších řemesel v historii lidstva; řemeslník, který zpracovával za tepla kovy a vyráběl z nich různé užitkové nebo ozdobné věci; kovář zpracovával různé druhy kovů, počínaje olovem a konče ocelí

kovářský dělník (der Schmiedehelfer/ der Schmiedeknecht)

pracovník, který v kovárně nebo strojírenském provozu vykonával pomocné a fyzicky náročné práce pod vedením mistra kováře

kovářský pomocník (der Feuerbursch)

vyučený řemeslník, který pracoval v cizí dílně pod vedením mistra; v hierarchii kovárny představoval hlavní výkonnou sílu, bez které by náročné kování nebylo možné

kovářský tovaryš (der Schmiedegeselle)

vyučený řemeslník, který úspěšně ukončil učební léta u mistra, ale ještě nezískal vlastní mistrovské právo; v kovářském řemesle, které vyžadovalo souhru minimálně dvou lidí, byl tovaryš naprosto klíčovou postavou

kovkov (der Erzgräber)

specializovaný horník, který se zabýval přímým dobýváním (kopáním) rudy

kovodělník (der Metallarbeiter)

jinak obráběč kovů; šlo o odborníka na práci s kovovými materiály, který pomocí strojů jako soustruhy, frézky, vrtačky a brusky vytvářel přesné kovové díly (tzn. pracoval shotovým materiálem) a dával jim finální tvar

kovolitec (der Metallgießer)

jinak slévač; specializovaný pracovník, který kov rozpustil na tekutinu a vléval ho do formy, kdy výsledkem byl odlitek; tato metoda se používala pro složité tvary, které by nešlo vykovat (např. zvony, sochy, bloky motorů)

kovosoustružník

pracovník ve strojírenství; seřizoval a obsluhoval konvenční a číslicově řízené soustružnické stroje, prováděl práce nutné při strojním obrábění materiálu soustružením, vrtáním, vyvrtáváním, vyhrubováním, vystružováním do kovu apod.

kovotepec (der Kupferhammer/der Kupferschläger)

jinak mědikovec či cizelér; umělecký řemeslník, který tvaroval a zdobil kovy (především měď, mosaz, stříbro či zlato) za studena pomocí úderů kladívka na speciální dláta a razidla (čakany)

koželuh (der Gerber)

jinak černokožešník; řemeslník, který vydělával a zpracovával syrové zvířecí kůže (hovězí, vepřové, kozí, ovčí i koňské aj.) a vyráběl z nich měkkou pružnou useň, kterou pak dále zpracovávali ševci, brašnáři, sedláři a další řemeslníci; historicky bylo soustředěno u vodních toků, protože vyžadovalo obrovské množství vody

koželužský dělník (der Gerberarbeiter/ der Gerbergehilfe)

pomocný pracovník v koželužně, který vykonával fyzicky nejnáročnější a nejméně vážené části procesu zpracování kůží; na rozdíl od mistra koželuha, který proces řídil, byl dělník přímo v kontaktu se surovým, zapáchajícím materiálem a chemikáliemi

kožešník (pellio, der Kürschner)

řemeslník, který se zabýval zpracováním kožešin (kůží se srstí) a šitím kožešinových oděvů (kožichů) a doplňků; na rozdíl od koželuha, který vyráběl hladkou useň, kožešník pracoval s materiálem, kde byla dominantou právě srst

krajkářka (denticularius, die Spitzenmacherin)

řemeslnice či domácká dělnice zabývající se výrobou jemných textilií – krajek; typické pro horské oblasti (Krušné hory, Šumava, Vamberk); šlo o masové domácké řemeslo, kdy celé rodiny (včetně dětí) paličkovaly krajky pro faktory, kteří je pak prodávali po celé Evropě

kramář (der Krämer)

obchodník/ menší kupec, který prodával všechno na různých místech, později jen to, co se doma nevyrábělo (koření, jižní ovoce, cizí plátno, vzácná dřeva, apod.); v dřívější době také obchodník prodávající toto zboží z kamenného obchodu – krámu

kravař (der Kuhhirt/ der Kuhwärter)

člověk, který se živil chovem a pastvou hovězího dobytka

krčmář (der Kretschmer)

jinak hospodský; historické označení pro provozovatele krčmy čili jednoduchého venkovského nebo předměstského hostince, který poskytoval jídlo, pití (především pivo a kořalku) a základní nocleh

krejčí (sartor, der Schneider)

řemeslník, který se živil krejčovstvím, tj. výrobou, šitím, opravami a úpravami oděvů

krejčová (die Schneiderin)

řemeslnice, která se živila krejčovstvím, tj. výrobou, šitím, opravami a úpravami oděvů

krejčovský pomocník (der Schneiderhelfer)

vyučený řemeslník, který pracoval v dílně mistra krejčího; v hierarchii krejčovského cechu stál mezi učněm a samostatným mistrem; prováděl většinu šicích prací, zatímco mistr se věnoval měření zákazníka, stříhání drahých látek a finálnímu zkoušení; mezi typické úkoly patřilo prošívání výztuh, ruční obšívání knoflíkových dírek a žehlení těžkými litinovými žehličkami nahřívanými na kamnech

krupař (der Graupner)

úzce zaměřený obchodník a prodejce mouky, kterou dostával od mlynáře z tzv. obchodního mletí (na prodej); krupař prodával např. jednomletou mouku ze žita (na bílý chléb), dotahovanou mouku, kroupy, jáhly, proso, luštěniny a krupici

laborant

odborný pracovník, který prováděl laboratorní vyšetření, testy a analýzy – buď v chemických, biologických, nebo zdravotnických laboratořích; jeho práce spočívala v přípravě vzorků, obsluze přístrojů, vyhodnocování výsledků a podpoře výzkumu či diagnostiky

laborantka v apatyce

byla lékárnická/ farmaceutická asistentka, která byla k ruce vedoucího lékárny (magistr); zatímco magistr zodpovídal za odborné vedení a prodej, laborantka trávila většinu času v zázemí – v laboratoři a oficíně

lakýrnický pomocník (der Helfer im Lackiererei/ der Lackierergehilfe)

pracovník, který zajišťoval přípravné a dokončovací práce v lakýrnické dílně, továrně na kočáry nebo později v automobilce

lakýrník (der Lackierer)

jinak natěrač; řemeslník, který se specializoval na povrchovou úpravu dřeva, kovů, plastů i stavebních prvků nanášením nátěrových hmot (laků, barev, emailů)

láník (der Laaniger/ der Lähner)

synonymní označení pro sedláka/ celoláníka/ celosedláka/ gruntovníka, který vlastnil 1 selský lán = 18,6301 ha

lazebník (balneator, der Barbier/der Friseur)

historický řemeslník, který provozoval veřejné lázně a staral se o hygienu, zdraví a vzhled svých zákazníků; šlo o profesi, která v sobě spojovala prvky dnešního provozovatele wellness, kadeřníka a nižšího zdravotníka; dělal drobné chirurgické zákroky, stejně tak vykonával práci holiče či kadeřníka

legionář

voják a člen jednotky dobrovolnického zahraničního vojenského odboje Čechů a Slováků za první světové války (buď na Rusi, v Itálii či ve Francii)

lékárenský pomocník (der Apothekergehilfe)

pomocná ruka lékárníka (magistra); v minulosti zejména ještě lékárenský učeň

lesní dělník (der Waldarbeiter)

praocvník, který se převážně živil manuální prací v lese; zajišťoval manuální a technické práce nezbytné pro pěstování, ochranu a těžbu lesa; na rozdíl od specializovaného dřevorubce (těžaře) měl širší záběr činností pokrývající celý životní cyklus lesa

lesní hajný (der Jäger/ der Waldheger)

jinak myslivec; bylo označení lesního personálu; šlo o osobu určenou k hájení lesů; žil přímo v lese v hájovně a vykonával praktickou dozorčí činnost (byl v „první linii“ na rozdíl od fořta, který byl spíše manažerem a úředníkem); hajní byli zároveň dlouho odměňováni buď zcela, nebo z velké části pouze v naturáliích

lesní taxator (der Forsttaxator/ der Forsteinrichter)

vysoce specializovaný odborník připravující podklady k realizaci hospodářské úpravy lesů; popisoval, měřil a vyhodnocoval údaje (=měřil jejich objem) o lese a lesním prostředí na konkrétním majetku vlastníka; také navrhoval hospodářská opatření za účelem vyhotovení lesního hospodářského plánu (LHP)

lesník (der Förster)

organizoval, řídil a kontroloval práce na svěřeném lesnickém úseku; prováděl ochrannou službu, zajišťoval správu majetku a kontroloval myslivecké hospodaření na svěřeném úseku

letec RAF

pilot a příslušník Royal Air Force (česky Královského letectva Spojeného království Velké Británie a Severního Irska) za druhé světové války době boje proti nacistickému Německu; v českém kontextu se jím myslí především přibližně 2500 Čechoslováků, kteří sloužili v jeho řadách

letuška

odborně palubní průvodčí nebo stevardka; členka posádky letadla, jejímž úkolem bylo zajišťovat pohodlí, bezpečnost a servis cestujících na palubě letadel

lihovarník (der Brenner/ der Schnapsbrenner)

případně destilatér; odborník obsluhující technologické zařízení na výrobu lihu a lihovin a zajišťoval výrobu v celém jejím rozsahu od příjmu a přípravy surovin, přes fermentaci, destilaci až po předání vyrobeného lihu nebo destilátu; principem byla výroba etylalkoholu (lihu) cestou kvašení a následné destilace zemědělských surovin, jako jsou obiloviny, brambory, cukrová řepa nebo ovoce

loďař (der Reeder)

neboli rejdař; provozoval svým jménem a na svůj účet přepravu nákladů vlastními nebo najatými plavidly za účelem zisku; zároveň najímal posádku (kapitány, lodníky), sháněl zakázky na přepravu zboží nebo osob a odpovídal za komerční využití plavidla

lodní tesařský pomocník (der Schiffszimmermannsgehilfe)

pracovník v loděnici nebo v plavebním oddíle, který zajišťoval fyzicky nejnáročnější práce při stavbě a údržbě dřevěných plavidel (šífů, pramic nebo vorů)

lodník (der Schiffer/ der Matrose/ der Schiffsführer)

lodník vykonával činnosti související s řízením plavidel, jeho provozem a bezpečnou plavbou

lodník na parníku

v 19. a 1. pol. 20. stol. šlo o specifickou profesi, která vyžadovala kombinaci klasického námořnického řemesla a práce v náročném technickém prostředí parního stroje

magistrátní rada (der Magistratsrat)

vysoký úřední titul a funkce v rámci městské samosprávy (magistrátu), především v období Rakouska-Uherska a Československé První republiky; rozhodoval o klíčových agendách města – od správy majetku a financí až po stavební řád a veřejnou bezpečnost; byl členem kolegia, které vedlo město pod předsednictvím purkmistra (později starosty)

majitel domu (der Besitzer/ der Eigentümer/ der Hausbesitzer)

vlastník nemovitosti určené k bydlení

majitel pohřebního ústavu (der Leichenbestatter)

jinak pohřebník; osoba pracující v pohřbívání, jež se zabývala zpopelňováním, konzervací a balzamací lidských pozůstatků včetně vyzvedávání těl mrtvých a jejich pohřbívání

majitel realit (der Immobilienbesitzer)

šlo o tzv. rentiéra, který vlastnil nemovitost a zprostředkovával její prodej, pronájem nebo správu; patřil mezi tzv. městskou honoraci

major (der Major)

prestižní vojenská hodnost zejména v době Rakousko-Uherska; byl velitelem praporu (Bataillonskommandant) a jeho hodnost byla vnímána jako velmi prestižní, často spojená s šlechtickým titulem nebo dlouholetou elitní službou

malíř pokojů (der Maler/ der Zimmermaler)

tradiční stavební řemeslná profese; kromě samotného malování pokojů pomocí různých technik tento řemeslník ovládal také drobné opravy omítky, jako je stěrkování nebo štukování, či lepení tapet na zeď

malířský tovaryš (der Malergeselle)

vyučený řemeslník v oboru malířství (ať už pokojového, dekorativního nebo písmařství), který pracoval pod vedením mistra; v 18. a 19. stol. tvořili tito muži mobilní pracovní sílu, která se stěhovala tam, kde byla zakázka

malorolník (der Kleinbauer/ der Kleinhäusler)

rolník hospodařící na pozemcích malé celkové výměry; malý, drobný rolník, jehož výměra půdy zpravidla stačila k obživě rodiny, ale neumožňovala vytvářet větší přebytky pro trh

manipulační úředník (der Manipulant)

státní nebo soukromý úředník zodpovědný za výkonnou administrativu, správu spisů (tedy jejich evidencí, tříděním, přepisováním a dalšími administrativními úkony) a manipulaci s dokumenty či hotovostí; stál v hierarchii nad ryzími písaři (komptoiristy), ale pod koncepčními úředníky, kteří o věcech rozhodovalizabýval s technickou stránkou úředních spisů

mašinista (der Maschinist)

jinak strojník; profesní označení pro obsluhu a údržbu stacionárních strojů, parních strojů nebo motorů

mědikovec (aerarius, der Kupferschmied)

jinak kovotepec či cizelér; umělecký řemeslník, který tvaroval a zdobil kovy (především měď, mosaz, stříbro či zlato) za studena pomocí úderů kladívka na speciální dláta a razidla (čakany)

mechanička

odbornice, která se specializovala na opravy, údržbu a servis motorových vozidel nebo jiných technických zařízení; zajišťovala tak jejich správný chod a funkčnost

mechanizátor

technicko-hospodářský pracovník zodpovědný za kompletní správu, provoz a údržbu strojového parku, nejčastěji v zemědělství (údržbu, opravy a provoz zemědělských strojů a zařízení)

městská lázeňská (die Bademagd/ die Bademädchen)

zaměstnankyně veřejných městských lázní; její role se v čase výrazně měnila v závislosti na společenské hygieně a morálce

městský hajný (der Stadtheger)

strážce a dozorce v lesích, které byly v přímém vlastnictví města; na rozdíl od lesního hajného, který sloužil na šlechtickém velkostatku, byl tento pracovník městským zaměstnancem

městský policejní komisař

vysoký úřednický a důstojnický post, který vyžadoval právnické nebo administrativní vzdělání; stál v čele komisariátu (policejního obvodu)a řídil strážníky, vedl vyšetřování a spravoval agendu obyvatelstva (ohlašovny)

městský policejní revizor (Städtischer Polizei-Revident/ der Polizei-Bezirks-Inspektor/ der Bezirksrevisor)

jeden z klíčových úřednických postů v hierarchii historických policejních sborů, především v 18. a 19. stol. a za První republiky; byl často nejvyšším představitelem městské policie v dobách, kdy sbor tvořilo jen několik strážníků (sluhů); zodpovídal za veřejný pořádek, čistotu ulic a dohled nad dodržováním městských nařízení

městský strážník (der Gemeindepolizist/ der Polizist)

dohlížel na dodržování veřejného pořádku ve městě, řešil přestupky a zabraňoval páchání trestných činů; moderní městské policie vznikaly v polovině 19. stol. (např. v Brně 1868) jako sbory nezávislé na státní policii; po roce 1945 byly obecní policie zrušeny a nahrazeny centralizovanou Veřejnou bezpečností, aby byly obnoveny až zákonem v roce 1991

městský tajemník (der Gemeindesekretär/ der Stadtsekretär)

vysoká administrativní úřednická funkce v městech; byl odpovědný za odborné fungování úřadu; připravoval veškeré smlouvy města, vedl městský archiv a dohlížel na zákonnost rozhodnutí městské rady; jeho postavení bylo symbolem kontinuity správy bez ohledu na výsledky voleb do sborů obecních starších

měšťan (civis, der Bürger)

plnoprávný obyvatel města, který požíval specifických výsad a práv; nebyl to tedy kdokoli, kdo ve městě bydlel, ale pouze ten, komu bylo uděleno měšťanské právo; měl majetek, požíval vážnosti ve městě a byl tak plnoprávný obyvatel měst

mistr (magister, der Meister)

původ z latinského slova „magister“ = učitel, vůdce; titul mistr v minulosti označoval majitele a vedoucího řemeslnické dílny; základní součástí této funkce bylo vždy také pedagogické vedení učňů (právo školit tovaryše)

mistr bednářský (magister vietor, der Bindermeister/ der Schäffler)

vysoce ceněný řemeslník s mistrovskými zkouškami, který zhotovoval, opravoval a okovával dřevěné obaly, hlavně bedny a sudy; jeho práce byla kriticky důležitá pro pivovarnictví, vinařství i přepravu zboží

mistr cajkařský (magister pannorum, der Zeugmachermeister)

řemeslník s mistrovskými zkouškami, který vyrábělěl hrubou režnou tkaninu – cayk (=cajk); v hierarchii textilních řemesel stáli cajkaři mezi jemnými soukeníky a lidovými tkalci

mistr cihlářský (magister laterarius, der Ziegelmeister)

řemeslník s mistrovskými zkouškami; odborník zodpovědný za provoz cihelny; v hierarchii stavebních řemesel šlo o klíčovou postavu, na jejíž schopnostech závisela kvalita a pevnost všech zděných staveb v okolí

mistr cvokářský/ cvokař (der Hufnagelschmiedmeister/ der Nagelschmiedmeister)

řemeslník s mistrovskými zkouškami, který se věnoval výrobě malých kovaných předmětů – zejména hřebíků, cvoků a cvočků

mistr hodinářský (magister horologiarius, der Uhrmachermeister)

elitní řemeslník s mistrovskými zkouškami, který v sobě spojoval znalosti mechaniky, matematiky a umění; před nástupem průmyslové výroby mistr v dílně vyráběl většinu součástek ručně – řezal ozubená kola, vyráběl pružiny a čepy

mistr kamenický (magister latomus, der Steinmetzmeister)

vysoce postavený odborník a řemeslník s mistrovskými zkouškami, který v sobě spojoval roli projektanta, statika a umělce; kamenictví patřilo k tzv. „svobodným řemeslům“ a jeho mistři požívali značné úcty

mistr klempířský (der Spenglermeister)

řemeslník s mistrovskými zkouškami zhotovující z plechu (železného, pocínovaného, pozinkovaného, měděného atd.) různé předměty jako lampy, svítilny, krabice, hrnce, poklice, žlaby a v posledním století tisíciletí i kouřovody a střechy

mistr kloboučnický (der Hutmachermeister)

řemeslník s mistrovskými zkouškami, který ovládal kompletní proces výroby klobouků – od zpracování srsti až po finální zdobení; kloboučnictví patřilo k velmi váženým a výnosným řemeslům, protože klobouk byl po staletí nezbytným symbolem společenského postavení

mistr kolářský (magister currifex, der Wagnermeister)

klíčový řemeslník s mistrovskými zkouškami, který konstruoval dřevěné vozy, sáně a především loukoťová kola. Spolu s kovářem tvořil technologické srdce každé větší vesnice či města, protože bez nich se dříve nepohnul žádný obchod ani doprava

mistr kovářský (magister faber ferrarius, der Schmiedemeister)

nepostradatelné vesnické povolání; řemeslník s mistrovskými zkouškami opravující veškeré železné náčiní a součásti nástrojů používaných v zemědělství; mistr koval pluhy pro sedláky, sekery pro tesaře, mříže pro kostely i podkovy pro koně; často plnil vzhledem k tomu, že ovládal zručně různé nástroje, roli lidového léčitele (trhání zubů) nebo veterináře

mistr kožešnický (magister pellio, der Kürschnermeister)

prestižní řemeslník s mistrovskými zkouškami, který se specializoval na zpracování jemných kožešin a šití luxusních oděvů; kožešníci patřili k nejbohatší městské elitě, protože jejich zboží bylo nezbytným znakem bohatství a moci šlechty, měšťanů i církevních hodnostářů

mistr krejčovský (magister sartor, der Schneidermeister)

v hierarchii řemesel váženým odborníkem s mistrovskými zkouškami, který určoval styl a společenskou úroveň svých zákazníků; jako majitel dílny a člen cechu ovládal umění střihu, modelování a šití oděvů „na míru“.

mistr mlynářský (magister molitor, der Müllermeister)

řemeslník s mistrovskými zkouškami meloucí obilné zrno na mouku a další moučné výrobky ve mlýně; ovládal nejen technologii mletí obilí, ale musel být i zdatným mechanikem, tesařem a obchodníkem; musel umět opravit vodní kolo, hřídele i převody; v neposlední řadě měl na starosti správu náhonu, stavidel a lednic (prostor pro vodní kolo) a zodpovídal za to, aby voda správně tekla a nezpůsobovala záplavy

mistr mydlářský (magister saponarius, der Seifensiedermeister)

řemeslník s mistrovskými zkouškami, který se zabýval chemicky náročnou výrobou mýdla a často i svíček; jako cechovní mistr ovládal technologii vaření mýdla, která vyžadovala preciznost, trpělivost a dobrý nos; mydlářství bylo vnímáno jako „nečisté“ a zapáchající řemeslo, proto byly mydlárny často na okraji měst u vody; přesto byli mistři mydláři váženými měšťany, protože mýdlo bylo nezbytné pro praní prádla, hygienu i textilní průmysl (čištění vlny)

mistr obuvnický/ ševcovský (magister sutor, der Schuhmachermeister)

řemeslník s mistrovskými zkouškami, který vlastnil dílnu, zaměstnával tovaryše a vyráběl obuv na míru; přestože se dnes pojmy „obuvník“ a „švec“ zaměňují, historicky v nich byl jemný rozdíl v prestiži – obuvník šil novou obuv z drahých kůží, zatímco švec se mohl věnovat i opravám (tzv. pucflek)

mistr ovčácký (magister opilionum, opilionum, der Schäfermeister)

vysoce kvalifikovaný odborník a manažer panského ovčína; v hierarchii zemědělských profesí 18. a 19. stol. požíval výjimečné úcty a autonomie; vedl podřízené (ovčáky a pacholky) a zodpovídal vrchnosti za kvalitu vlny, která byla v té době strategickou surovinou; ovčáci tvořili téměř dědičnou profesní kastu a měli své vlastní zvyky, bratrstva (cechy) a specifický oděv (široký klobouk, hůl se sekyrkou)

mistr pekařský (magister pistor, der Bäckermeister)

řemeslník s mistrovskými zkouškami, který byl pilířem městského zásobování; jako majitel pece, výrobce, obchodník a člen cechu nebyl jen výrobcem chleba (a dalších moučných výrobků), ale také garantem poctivé váhy a kvality základní potraviny

mistr pokrývačský (der Dachdeckermeister)

řemeslník s mistrovskými zkouškami a odborník na pokládku střešních krytin, který zajišťoval, aby do stavby nezatékalo a aby střecha odolala povětrnostním vlivům; historicky se toto řemeslo úzce prolínalo s prací tesařů, ale postupem času se vydělilo jako samostatná, vysoce ceněná specializace

mistr polní (magister campestris, der Feldmeister)

staročesky nazýván hamlknecht; jako panští polní mistři byli odborníci v chovu ovcí a často i veterináři; měl na starosti rostlinnou výrobu a správu polních prací a k ruce pak obvykle množství pomocníků; profese se často dědila z pokolení na pokolení; mimo jiné zodpovídal za to, aby osivo bylo kvalitní a úroda bezpečně uskladněna v sýpkách

mistr punčochářský (der Strumpfwirkermeister)

řemeslník s mistrovskými zkouškami, který vyráběl pletené zboží (punčochy, rukavice, čepice); v 18. a 19. stol. šlo o vysoce specializované řemeslo, které jako jedno z prvních v textilním oboru přešlo od ručního pletení k práci na složitých mechanických strojích – stávkách

mistr řeznický (magister lanio, der Fleischhauermeister)

řemeslník s mistrovskými zkouškami; jako majitel výseku (obchodu s masem) a člen cechu ovládal celý proces od nákupu dobytka přes porážku až po zpracování masa a výrobu uzenin; historicky historicky bývali řezničtí mistři jedněmi z nejvlivnějších a nejbohatších měšťanů

mistr sedlářský (magister sellator, der Sattlermeister)

řemeslník s mistrovskými zkouškami pracující s kůží, který se specializoval na výrobu a opravy jezdeckých sedel, postrojů a koženého vybavení pro koně; v hierarchii kožedělných řemesel stál díky vysoké ceně svých výrobků a nutnosti anatomických znalostí velmi vysoko

mistr sklářský (magister vitrarius, der Glasmachermeister)

řemeslník s mistrovskými zkouškami; v hierarchii sklářské huti byl nejvyšší technickou a uměleckou autoritou; jako majitel huti nebo její odborný vedoucí ovládal tajemství chemického složení skla i náročné techniky jeho tvarování

mistr sklenářský (magister vitrarius, der Glasermeister)

řemeslník s mistrovskými zkouškami, který se specializoval na osazování oken, výrobu zrcadel a umělecké zasklívání; na rozdíl od sklářského mistra, který sklo v huti tavil, sklenář pracoval s hotovými tabulemi, které řezal a spojoval

mistr soukenický (magister pannifex, der Tuchmachermeister)

řemeslník s mistrovskými zkouškami, který byl v hierarchii textilních řemesel absolutní elitou; jako majitel dílny a člen vlivného cechu ovládal komplexní technologii výroby vlněného sukna – od výběru rouna až po finální úpravu tkaniny

mistr stavitelský (magister architectus, der Baumeister)

řemeslník s mistrovskými zkouškami, který byl v historii klíčovou postavou, která v sobě spojovala roli dnešního architekta, statika, stavebního dozoru i majitele stavební firmy.; na rozdíl od zedníka nebo kameníka disponoval mistr stavitelský oprávněním navrhovat a realizovat celé stavby „na klíč“

mistr tesařský (magister carpentarius, der Zimmermeister)

řemeslník s mistrovskými zkouškami; byl klíčovým odborníkem na konstrukce ze dřeva; na rozdíl od truhláře, který pracoval s nábytkem, mistr tesař navrhoval a stavěl nosné systémy – krovy, mosty, lešení, věže nebo celé roubené domy

mistr tkalcovský (magister textor, der Webermeister)

řemeslník s mistrovskými zkouškami, který vlastnil tkalcovské stavy a vyráběl tkaniny (plátno, sukno, damašek); v hierarchii textilních řemesel šlo o základní, ale nesmírně důležitý článek, který oblékal celé generace

mistr truhlářský/ mistr stolařský (der Tischlermeister)

řemeslník s mistrovskými zkouškami, který se specializoval na jemné opracování dřeva; na rozdíl od mistra tesařského, který stavěl hrubé konstrukce, truhlář vytvářel interiéry, nábytek, okna a dveře

mistr uhlířský (magister carbonarius, der Kohlermeister)

specializovaný odborník na výrobu dřevěného uhlí v milířích; v historii šlo o strategicky klíčovou profesi, neboť bez dřevěného uhlí by se neobešly kovárny, hutě, sklárny ani výroba střelného prachu

mistr u pánve (der Meister am Hafen/ der Schübelmacher)

hlavní sklářský dělník, který měl v huti své pevné stanoviště u jedné z tavicích pánví (velkých keramických nádob, v nichž se tavila sklovina); byl vlastně tím, kdo „bral sklo“ na píšťalu a dával mu tvar, což vyžadovalo neuvěřitelný cit a plíce; byl vlastně skutečný „atlet“ sklářské huti – zatímco hutmistr podnikání řídil, mistr u pánve byl tím nejdůležitějším mužem přímo u sálající pece; pracoval v extrémním žáru (až kolem 1200 °C) a v neustálém pohybu; tito muži byli známí svou ohromnou fyzickou silou, ale také častými problémy se zrakem a plícemi

mistr valchářský (magister fullo, der Walkermeister)

specializovaný řemeslník s mistrovskými zkouškami, který provozoval valchu – zařízení na mechanické zhutňování a zpevňování vlněných tkanin; byl klíčovým partnerem mistra soukenického, neboť bez jeho práce by nebylo možné vyrobit pevné a hřejivé sukno

mistr zámečnický (magister serrarius, der Schlossermeister)

řemeslník s mistrovskými zkouškami, jenž byl v hierarchii kovozpracujících řemesel vnímán jako „inteligent“ mezi kováři; zatímco kovář pracoval s hrubou silou u výhně, zámečnický mistr se specializoval na jemnou mechaniku, složité převody a umělecké detaily

mistr zednický (magister murus, der Maurermeister)

řemeslník s mistrovskými zkouškami, jenž hrál v historii klíčovou postavou každé výstavby; jako majitel stavební koncese a člen cechu nebyl jen „tím, kdo klade cihly“, ale skutečným manažerem stavby, který zodpovídal za statiku, rozpočet i vedení desítek dělníků

mlatec (der Drescher)

byl zemědělský dělník, který ručně mlátil obilí cepem; šlo o těžkou a rytmickou práci, běžnou před zavedením mlátiček; tato práce patřila k nejnáročnějším a nejdůležitějším činnostem v hospodářském roce, neboť na ní záviselo získání mouky i osiva

mlékař (der Milchhändler/ der Milchmann)

byl obchodník nebo dělník zajišťující sběr, zpracování v mléčné produkty a distribuci mléka a mléčných výrobků

mlynář (molitor, der Müller)

řemeslník, jenž byl po staletí jedním z nejvlivnějších obyvatel venkova i měst; jako majitel nebo nájemce vodního či větrného mlýna ovládal technologicky nejsložitější stroj své doby a zajišťoval základní obživu – mouku

mlynářský pomocník (der Müllergeselle)

jinak mleč; vyučený řemeslník, který pracoval v nájmu u mistra mlynáře; v hierarchii mlýna byl klíčovou silou, která zajišťovala nepřetržitý provoz „ve dne i v noci“

modistka

umělecká řemeslnice specializovaná na výrobu, zdobení a prodej dámských klobouků, čelenek, fascinátorů a dalších pokrývek hlavy; na rozdíl od kloboučníka, který se věnoval spíše technické výrobě polotovarů (plstění), se modistka zaměřovala na design, střih a estetiku.

mušketýr (der Musketier)

v 16. až 18. stol. voják pěchoty vyzbrojený mušketou, což byla raná, těžká palná zbraň s doutnákovým nebo kolečkovým zámkem.; šlo o klíčovou postavu armád raného novověku; v některých armádách též vojenská hodnost

mušketýr při infanterii regimentu (Musketier beim Infanterie-Regiment)

řadový voják u pěšího pluku; v 18. a 19. stol. tvořili tito muži páteř rakouské (císařské) armády

mydlář (saponarius, der Seifensieder)

řemeslník, který vařením tuků a louhů vyráběl mýdlo; často byl zároveň svíčkařem, protože obě profese pracovaly se stejnou surovinou – hovězím a skopovým lojem

náčelník Sokola

klíčová funkce v rámci České obce sokolské (ČOS), která zodpovídal za veškerou tělovýchovnou, sportovní a metodickou činnost; zatímco starosta Sokola zastupoval spolek navenek a administrativně, náčelník byl „prvním cvičitelem“ a strážcem sokolských ideálů v tělocvičně

naddůlní (der Obersteiger)

v hierarchii hornictví klíčový technický úředník a dozorce, který stál mezi řadovými důlními (štajgry) a vedením dolu (správcem či perkmistrem)

nádenice (die Taglöhnerin)

(chudá) pomocná dělnice, která se živila námezdní prací placenou „od dne“ (ze dne na den); v sociální hierarchii 18. a 19. stol. patřila k nejchudší a nejzranitelnější vrstvě obyvatelstva, která nevlastnila žádnou půdu ani řemeslnou živnost

nádeník (servus, der Taglöhner)

(chudý) pomocný dělník, jenž se živil námezdní prací placenou „od dne“ (ze dne na den); v sociální hierarchii 18. a 19. stol. patřil k nejchudší a nejzranitelnější vrstvě obyvatelstva, která nevlastnila žádnou půdu ani řemeslnou živnost

nádeník v nájmu (der Inwohner/ Taglöhner in Miete)

popisoval člověka na úplném dně tehdejší sociální pyramidy; nešlo o profesi v pravém slova smyslu, ale o životní stav

nadhajný (der Oberheger)

vyšší dozorčí orgán lesní stráže, který v hierarchii stál mezi řadovými hajnými a revírníkem (lesním); zatímco hajný hlídal jeden úsek, nadhajný obvykle koordinoval a kontroloval práci několika hajných v rámci celého lesního revíru

náhradní reservista = náhradní záložník (der Ersatz-Reservist)

specifický druh vojáka v rakousko-uherské armádě (a později i v první ČSR). Nešlo o běžného vojáka v záloze, ale o muže, který byl při odvodu sice uznán schopným, ale kvůli vysokému počtu nováčků nebo rodinným poměrům nebyl povolán k plné tříleté (později dvouleté) službě; náhradní záložníci většinou prodělali dvou měsíční výcvik a pak byli povoláváni na vojenská cvičení

nájemce/ nájemník (der Inmann/ der Inwohner)

víceméně podruh, který nevlastnil žádnou nemovitost a žil v cizím domě v podnájmu; nejčastěji žili v pronajaté komoře u sedláka, v chalupě nebo v obecní pastoušce

nájemník (der Inmann/ der Inwohner)

víceméně podruh, který nevlastnil žádnou nemovitost a žil v cizím domě v podnájmu; nejčastěji žili v pronajaté komoře u sedláka, v chalupě nebo v obecní pastoušce

nalezenec (expositus, der Findling)

dítě, které bylo po narození odloženo neznámými rodiči (často na veřejném místě, u kostela nebo v blízkosti nalezince); stalo se opuštěným, a které nalezlo útočiště v nalezinci

náměstek na ministerstvu (der Stellvertreter)

byl člověk trvale ustanovený ministru jako jeho zástupce zejména pro případy jeho nepřítomnosti; často měli jednotliví náměstci mezi sebou rozdělenu působnost; v průběhu staletí se jeho funkce proměňovala od osobního zástupce ministra až po vysoce vlivný politicko-úřednický post

národní správce

označení osoby pověřené dočasným řízením/ svěřením majetku (firem, usedlostí, domů), který byl po druhé světové válce (v letech 1945–1948) zkonfiskován nebo dočasně odejmut původním majitelům (v řadě případů majetek z oblasti bývalých Sudet)

nástrojář (der Werkzeugmacher)

elitní strojírenský řemeslník, který vyráběl a opravoval nástroje, formy a měřidla pro ostatní průmyslová odvětví; v hierarchii dílny byl nástrojář vždy považován za špičku – na jeho přesnosti záviselo, zda bude fungovat celá linka v automobilce nebo v lisovně plastů

návesník (der Platzler)

označoval v minulosti (především v 18. a 19. stol.) obyvatele vesnice, který žil v domku postaveném přímo na obecním pozemku – na návsi; vlastnil samotnou stavbu (domek), ale nevlastnil půdu pod ním ani žádná pole, pozemek patřil obci

nopířka (die Nopperin)

specializovaná textilní dělnice, která prováděla finální kontrolu a začišťování hotové tkaniny (nejčastěji sukna); její práce byla nezbytným krokem předtím, než mohla látka opustit továrnu nebo dílnu mistra soukenického

notář (notarius, der Notar)

byla fyzická osoba s právnickým vzděláním pověřená k sepisování veřejných listin, přijímání úschov a některým dalším činnostem, z nichž významná byla zejména činnost notáře jako soudního komisaře; dokumenty opatřené pečetí notáře měly v historii (stejně jako dnes) status veřejné listiny, která se považuje za pravdivou, dokud se neprokáže opak

nově osedlý (der Neuangessener)

označoval v 17. a 18. stol. poddaného, který se ujal hospodářství, jež bylo předtím opuštěné, zničené nebo nově zřízené; šlo o nově příchozího do vsi, jenž začal hospodařit a od vrchnosti mu byl přidělen grunt/ stavení a z něho vyplývající povinnosti; tento pojem je klíčový pro období po třicetileté válce, kdy byla velká část zemědělských usedlostí pustá (tzv. pusté grunty)

občan (der Staatsbürger)

osoba, která má stejná základní práva jako kdokoli jiný, bez ohledu na stav (šlechtic vs. sedlák vs. podruh); v historickém kontextu roku let 1848-49 představoval pojem „občan“ (=státní občan) jeden z nejzásadnějších zlomů v dějinách práva; šlo o okamžik, kdy se z pasivního „poddaného“ stává aktivní subjekt státu

obecní chudá (pauper, die Ortsarmen)

byla žena, která se v minulosti (zejména v 18.–19. století) nacházela v takové sociální nouzi, že se o ni musela postarat obec (chudinská podpora, žili často v obecních pastouškách/ chudobinci); nešlo o oficiální titul, ale o označení sociálního statusu

obecní kovář (der Gemeindeschmied/ der Dorfschmied)

placený kovář místní samosprávou – obcí, pro níž pracoval a od níž si pronajímal kovárnu, často i s přilehlými pozemky; službu si s obcí sjednával obvykle na rok, tradičně k datu sv. Martina (11. listopadu); šlo o řemeslníka zpracovávajícího za tepla kovy a vyrábějící z nich různé užitkové nebo ozdobné věci; kovář zpracovával různé druhy kovů, počínaje olovem a konče ocelí

obecní pasák (pastor communitatis, der Gemeindehirte)

zaměstnanec obce, který měl na starosti hromadnou pastvu dobytka všech obyvatel vesnice na obecních pozemcích (tzv. obecinách); v hierarchii venkova patřil k nejnižší sociální vrstvě, hned vedle nádeníků a obecních chudých; často šlo o bezzemky, kteří nevlastnili žádnou půdu

obecní pastýř (pastor communitatis, der Gemeindehirte)

jinak pastevec; měl na starosti pastvu soukromého dobytka všech sousedů v obci, tzn. užitkových zvířat, především skotu, ovcí a koz, popř. vykonával další práce s tím související; na rozdíl od mistra ovčáckého, který spravoval panské ovčíny, se obecní pastýř staral o pastvu soukromého dobytka

obecní posel (der Gemeindebote)

jinak obecní pošťák, jenž zajišťoval doručování zpráv, úředních listin i vyhlášek mezi obecním úřadem, sousedními vesnicemi a nadřízenými úřady (např. okresním hejtmanstvím); často plnil také roli obecního vyvolávače, kdy s bubnem nebo zvoncem obcházel vesnici, zastavoval na určených místech a nahlas předčítal nová nařízení (např. o povinném očkování, termínech honů nebo dražbách).

obecní přednosta/ starosta (der Gemeindevorsteher)

historicky zejména purkmistr, později starosta; osoba zvolená do čela obce (=nejvyšší představitel místní obecní správy)

obecní rada

člen rady obce, výkonném orgánu, jehož členové jsou voleni z obecního zastupitelstva; zatímco zastupitelstvo o věcech rozhodovalo, rada byla „vládou“ obce, která tato rozhodnutí uváděla do praxe

obecní sluha (der Gemeindediener)

byl univerzálním vykonavatelem příkazů obecního úřadu; v hierarchii vesnice stál nad obecním chudým, ale pod obecním poslem či strážníkem; šlo o placenou práci pro obec, která byla v různých údobích různě rozsáhlá, často však různorodá často od rána až do noci; v některých obcích šlo o pasení hus či ovcí, dělat ponocného, obsluhovat zvon (při poledním, večerním a umíráčku), vyhlašovat různé obecní vyhlášky, jinde hlídali například obecní pole; sám či se svojí rodinou obýval především obecní pastoušky

obecní výbor

v letech 1850-1919 byl nejvyšším samosprávným orgánem obce, který bychom dnes přirovnali k obecnímu zastupitelstvu; byl zřízen na základě Stadiónova obecního zřízení roku 1849 a následných zákonů po zániku poddanství; členové výboru (výboři) byli voleni občany obce; nešlo však o všeobecné právo . volit mohli jen muži, kteří platili daně (tzv. cenzus); voliči byli rozděleni do tří sborů podle výše daní, takže hlasy nejbohatších měly největší váhu

obchodní agent (der Handelsagent/ der Geschäftsagent)

synonymum dnešního obchodní zástupce firmy neboli zprostředkovatel obchodních transakcí mezi výrobcem a kupujícím; agenti zejména v 19. stol. zastupovali velké továrny (textilky, strojírny) a cestovali po celé monarchii, aby získali zakázky

obchodní příručí (der Handlungsgehilfe/ der Ladendiener)

též obchodní pomocník, komi, komí, komis nebo kommis; šlo o zastaralé označení pro zaměstnance vypomáhajícího v obchodě jeho majiteli (kupci); na toto povolání se dotyčný připravoval vyučením v tomto oboru; jednalo se o prodejce v odborném závodě – například v drogérii, obchodu s látkami apod., ale i hokynářském krámě; dnes se toto povolání nazývá například konzultant prodeje

obchodník v galanterním zboží (der Galanteriewarenhändler/ der Galanteriekramer)

obchodník/ menší kupec, jenž prodával šicí potřeby (knoflíky (perleťové, kovové), jehly, nitě, krajky, stuhy a prýmky), módní doplňky (vějíře, rukavičky, šle, ozdobné hřebeny, slunečníky a šperky z bižuterie), pánské potřeby (dýmky, tabatěrky, hůlky a parfémy) a drobné dárky (zrcátka, peněženky a pouzdra na brýle)

obchodník s kamenným zbožím (der Steingutwarenhändler)

specialista na prodej výrobků z kameniny (jemnější keramika) a často i porcelánu či skla; prodávající tak nádobí zhotovené ze štěrku a písku

obchodník s koloniálním zbožím (der Kolonialwarenhändler)

kupec a majitel prestižního obchodu (maloobchodní prodejny/ koloniálu), který se specializoval na prodej zboží dovezeného z vzdálených zámořských zemí, jako byla káva, čaj, cukr, koření, exotické ovoce a další lahůdky; tyto obchody se původně nazývaly „koloniály“ právě proto, že se jejich sortiment dovážel z tehdejších kolonií

obchodník se smíšeným zbožím (der Gemischtwarenhändler)

majitelem univerzálního krámu, kde se prodávalo „vše v jednom“ – od mouky a petroleje až po hřebíky a látky; na venkově byl tento obchodník vedle starosty a faráře nejdůležitější osobou v obci

obchodník se střižným zbožím (der Schnittwarenhändler)

majitel obchodu s textilem, který prodával látky „ve střihu“ – tedy metrový textil odměřovaný z velkých rolí; v 19. a na počátku 20. stol. šlo o velmi vážené povolání, protože většina oděvů se šila doma nebo u krejčího, a výběr kvalitní látky byl základem šatníku

obchodník v železe (der Eisenhändler)

majitelem železářství; v 19. a na začátku 20. stol. šlo o prestižní a technologicky orientovanou živnost; tento obchodník byl klíčovým dodavatelem pro všechna místní řemesla – od tesařů po kováře.

obchodník (mercator, der Kaufmann/ der Händler)

všeobecné označení povolání, kdy dotyčný obchodoval přeprodával určité zboží, tzn. Šlo o osobu, která se profesně zabývá nákupem a prodejem zboží

obstarávatel dvora (der Gutsverwalter/ der Wirtschaftsbeamter)

označoval v 18. a 19. stol. klíčového panského hospodářského úředníka, který měl na starosti komplexní provozní a materiální zajištění hospodářského dvora

obuvnický pomocník (der Schuhmachergeselle/ der Sattlergeselle)

osoba pracující v nájmu u mistra za mzdu a pomáhající obuvníkovi, řemeslníkovi, jehož úkolem bylo vyrábět a opravovat všechny druhy obuvi

obuvník (sutor, der Schuhmacher)

řemeslník zabývající se výrobou a opravou všech druhů obuvi; po staletí šlo o nezbytné a vážené povolání, které se vyvinulo z tradičního ručního šití bot na míru až po moderní průmyslovou výrobu a specializované opravárenství

obytník

historické označení pro osobu, která v obci bydlela, ale nevlastnila v ní žádnou nemovitost (dům ani pole); v sociální hierarchii 18. a 19. stol. šlo o synonymum k častějšímu výrazu podruh

odborný učitel (der Fachlehrer)

pedagogický pracovník specializovaný na výuku konkrétních praktických nebo teoretických předmětů; odborní učitelé působili na měšťanských školách nebo odborných pokračovacích školách (řemeslných, obchodních, hospodářských)

oděvník (der Kleidermacher)

vyráběl a prodával oděvy, a to hotové pro prodej (konfekci), nikoli podle míry jako krejčí

oekonom (Oeconomus, der Oekonom/ der Ekonom)

oekonom (oeconomus, der Oekonom/ der Ekonom)

jinak hospodář; obecný termín označující hlavu rodiny a držitele statku; nemusel být ale majitelem usedlosti, mohl být v nájmu a být pouze správcem majetku

oficiál (officialis, der Offizial)

střední státní nebo panský úředník, jenž v hierarchii úřadů stál nad příručími a manipulanty, ale pod radovými stupni; oficiálové pracovali na okresních hejtmanstvích, u soudů nebo na berních úřadech; nechyběli ani u dráhy, pošty; na oficiála bylo možné narazit i na velkostatcích, kde panský oficiál spravoval administrativu velkostatku

oficiál c.k. poštovní spořitelny (k.k. Postsparkassen-Offizial)

střední státní úředník v jedné z nejprogresivnějších institucí rakousko-uherského mocnářství; poštovní spořitelna vznikla v roce 1882 a revolučně zavedla šekový provoz a bezhotovostní styk, který dnes považujeme za samozřejmost

okresní cestář (der Bezirksstraßenwärter)

státní nebo samosprávný zaměstnanec zodpovědný za údržbu a sjízdnost určeného úseku okresních silnic; na rozdíl od obecních cestářů, kteří se starali jen o vsi, byl okresní cestář součástí organizované správy silniční sítě

okresní tajemník/ sekretář (der Bezirkssekretär)

vrcholný úředník, který zajišťoval administrativní a organizační chod celého okresu; jeho role se zásadně lišila podle toho, zda mluvíme o státním úředníkovi, nebo o funkcionáři politické strany

oráč (arator, der Ackermann)

jinak voráč; v zemědělství klíčový pracovník zodpovědný za nejtěžší a nejdůležitější polní práci – přípravu půdy; na velkostatcích šlo o váženého člena panské čeledi; musel umět perfektně ovládat volské nebo koňské potahy, kdy rovná a hluboká brázda byla vizitkou jeho umu

ornitolog

vědec nebo nadšenec, který se zabýval studiem, ochranou, životem a chovním ptáků; tato profese kombinovala tradiční terénní pozorování s moderním vědeckým výzkumem, environmentálním vzděláváním a ochranou přírody

osedlý (possessionatus, der Angessener)

v historii (zejména od 16. do pol. 19. stol.) patřil u nás k nejdůležitějším pojmům v evidenci obyvatelstva a daní; označoval poddaného, který vlastnil (držel) hospodářskou usedlost, na které stabilně „seděl“ a odváděl z ní dávky vrchnosti a daně státu

osmík (der Achtler)

staročesky achtelník, jinak osmiláník či 1/8mík; zemědělsky orientovaná osoba vlastnící 1/8 (selského) lánu, tzn. cca 2,5 ha

osobně svobodný (liber, der freier Mann/ der Freimann)

v období feudalismu (v českých zemích do roku 1848) označení pro osobu, která nebyla v poddanském svazku k žádné vrchnosti; zatímco většina obyvatel byla „poddaná“ vázaná k půdě a povinnostem (robotě), osobně svobodný člověk disponoval plnou osobní integritou a volností pohybu

osvětový pracovník

též osvětový referent nebo lidově buditel; odborník zaměřený na mimoškolní vzdělávání, kulturní rozvoj a formování občanské společnosti, který se vysoce společensky angažoval

ovčácký čeledín (famulus opilionis, der Schäferknecht)

námezdní dělník (=pacholek u ovcí), který pracoval v panském/ vrchnostenském ovčíně pod vedením mistra ovčáckého; v hierarchii panského dvora stál nad pacholky, ale stále patřil k námezdnímu personálu bez vlastního majetku; pokud zastával funkci prvního ovčáckého čeledína, říkalo se mu mejstřík

ovčácký pacholek (puer opilionis, der Schäferjunge)

pomocný pracovník v ovčíně, v hierarchii stojící pod ovčáckým čeledínem a mistrem ovčákem. Často šlo o dospívajícího chlapce nebo mladého muže, který se teprve učil řemeslu

ovčák (opilionum, der Schäfer)

kvalifikovaný odborník v panském/ vrchnostenském ovčíně; jeho úkolem byl chov a starání se o ovce, berany, skopce a jehňata často v rámci různých hospodářských dvorů

ozdobník/ šmukýř

zastarale šmukýř; jde o řemeslníka, který vyráběl ozdobné předměty (ozdoby klobouků, brašen, šatů, apod.), především z kůže, papíru apod.; šmukýř někdy vykonával i kloboučnickou práci, vyrobené klobouky a čepice pak zdobil podle přání zákazníků (pomocí zlatých či stříbrných nití, peří, perel, závojů, apod.)

pacholek (famulus, der Knecht)

námezdního dělník v zemědělství nebo v řemeslné dílně; v hierarchii venkova stál pod sedlákem a čeledínem, ale jeho postavení se měnilo podle toho, kde sloužil; někdy zaměňován za čeledína; pokud šlo o selského pacholka, šlo o mladého, svobodného muže, který pomáhal sedlákovi s nejtěžší prací (orba, kydání hnoje, práce u koní); často šlo o syna domkaře, který se šel „do služby“ naučit hospodařit a našetřit si na vlastní živobytí

pachtýř (arrendator, der Pächter)

vlastně podnikatel, který si za úplatu pronajal cizí majetek (půdu, podnik či právo), aby na něm na vlastní účet hospodařil a dosahoval zisku nájemce; na rozdíl od běžného nájemníka pachtýř věc nejen užíval, ale také si přivlastňoval její výnosy (plody)

pachtýř hospodský (der Wirtspächter/ der Schankpächter)

nájemce hostince, který si tento podnik pronajímal od jeho skutečného majitele – nejčastěji od vrchnosti, obce nebo kláštera; na rozdíl od majitele (hostinského), pachtýř v hospodě hospodařil na vlastní pěst a riziko po smluvně stanovenou dobu

pachtýř krčmy (der Schankpächter/ Kretschampächter)

jinak arendátor; nájemce menšího venkovského pohostinství; na rozdíl od pachtýře velkého zájezdního hostince (hospodského) se krčmář soustředil především na výčep pro místní poddané

pachtýř mlýna (molitor arendator, der Mühlpächter)

podnikatel a řemeslník, který si od majitele (nejčastěji šlechty, církve nebo obce) pronajal mlýn na smluvně stanovené období, aby v něm na vlastní účet hospodařil

panská (die Herrschaftliche)

v historickém kontextu neoznačuje profesi, ale příslušnost k zaměstnaneckému aparátu velkostatku; byla ve službě přímo u vrchnosti na zámku nebo v panském dvoře

panský dráb (lictor, der Hofgerichtsdiener/ der Gerichtsknecht)

v období feudalismu (do roku 1848) nižší výkonný orgán vrchnostenské správy; byl to v podstatě vykonavatel panské/ vrchnostenské moci, který dohlížel na pořádek a poslušnost poddaných – dozorce na polích a panských statcích v dobách feudalismu; také ale hlídač, posel, strážník, vykonavatel tělesných trestů apod.

panský/ vrchnostenský hajný (saltuarius, der Waldheger)

zaměstnanec panského velkostatku pověřený přímou ochranou a správou svěřeného lesního úseku; na rozdíl od svobodného myslivce byl hajný výkonným orgánem v terénu, často z řad místních poddaných

panský kočí (auriga, herrschaftlicher Kutscher)

zaměstnanec panského velkostatku nebo přímo šlechtické rodiny; v hierarchii čeledi stál velmi vysoko, neboť zodpovídal za drahé koně, kočáry a bezpečí své vrchnosti; byl vizitkou svého pána, proto nosil zdobnou uniformu (livrej), která musela být vždy čistá

panský mistr polní (magister campestris, der Feldmeister)

v 18. a 19. stol. vysoce postavený odborný úředník panského/ vrchnostenského velkostatku; stál v čele rostlinné výroby a byl zodpovědný za to, aby panská pole prosperovala a sýpky byly plné; panští polní mistři byli odborníci v chovu ovcí a často i veterináři; měli obvykle množství pomocníků na různých úrovních; vážnost profese byla stvrzena, když r. 1704 císař Leopold I. Habsburský nařídil, že ovčáci mají být považováni za „počestné“ a jejich děti se smějí učit řemeslu

panský mušketýr (herrschaftlicher Musketier)

sloužil v ozbrojené gardě šlechtického velkostatku; nebyl to řadový voják v císařské armádě, ale člen soukromé stráže, která chránila zámek, panský majetek a osobu vrchnosti

panský sluha (famulus, herrschaftlicher Diener/ der Lakai)

člen domácího personálu šlechty nebo vysokých úředníků; v hierarchii služebnictva stál vysoko nad pacholky v hospodářství, protože přicházel do přímého kontaktu s vrchností

panský zahradník (hortulanus aulicus, herrschaftlicher Gärtner)

vysoce kvalifikovaný odborník a umělec, který spravoval zámecké zahrady, oranžerie a sady; ve své práci měl na starost například pěstování a ošetřování květin, zeleniny, okrasných dřevin a jiných rostlin; v hierarchii panských zaměstnanců požíval značné úcty

papučář (der Paputschenmacher/ der Pantoffelmacher)

řemeslník, který se specializoval na výrobu domácí, lehké obuvi – papučí nebo pantoflů; toto řemeslo bylo typické pro Valašsko, kde se stalo klíčovým zdrojem obživy pro tisíce lidí

pasák (pastor, der Hirte)

v historii (až do masivního nástupu elektrických ohradníků a mechanizace) člověk, který se živil dohledem nad stády zvířat na pastvinách; jeho role a sociální postavení se dramaticky lišily podle toho, jaká zvířata pásl a komu sloužil

pasařka (die Passerin)

žena, která se živila výrobou drobných doplňků z textilních stuh, prýmků a pasů

pasekář (der Pasekar)

po staletí se živil chovem dobytka, sušením ovoce, zemědělstvím a drobnou řemeslnou výrobou + často také žil v samotě nad vsí; aby mohl mít své políčko, musel jej nejdřív z lesa vydobýt, tzn. kácet, mýtit, klučit, žďářit; políčka pak byla horší kvality (oproti pozemkům v rovinách); pasekář byl tedy drobný hospodář žijící nejčastěji v horských či podhorských oblastech Moravy a Slezska na menší a méně kvalitnější půdě než sedláci v dolním údolí; z hlediska velikosti pozemku měl asi 21,1 ha pozemků (1 paseka = asi 110 měr (měřic) = asi 211 004 m2 = asi 21,1 ha)

pasíř (cingularius, der Gürtler)

umělecký řemeslník specializovaný na zpracování barevných a drahých kovů (mosaz, bronz, měď, stříbro); stejně jako kovář nebo zámečník zhotovoval vlastní technologií mříže, schodišťová zábradlí, dveře nebo drobnější užitkové předměty interiérů, jako jsou svícny, popelníky, věšáky či vázy

pastýř (pastor, der Hirte)

jnak pastevec; staral o stáda hospodářských zvířat (ovce, krávy, kozy, vepře)

patentální/ patentátní invalida (der Patental-Invalide)

označení pro bývalého vojáka a invalidu, jemuž byla přiznána renta (po určitý počet let mu byla vyplácena víceméně každoročně životní renta); patentátní byl proto, jelikož jako vysloužilcovi mu byl na onu rentu vydán „vojenský patent”

pekař (pistor, der Bäcker)

řemesník, který se živil pečením chleba, housek, rohlíků a dalších rozmanitých druhů pečiva; pekaři se sdružovali do vlivných cechů s přísnými pravidly pro kvalitu a váhu chleba

pekařský pomocník (famulus pistoris, der Bäckergeselle/ der Bäckergehilfe)

vyučený řemeslník – tovaryš, který pracoval v nájmu u mistra pekaře; zatímco mistr pekárnu vlastnil a řídil, pomocník byl tou hlavní silou, která v noci „zadělávala“ a „sázel“ chleba do pece

pěšák (miles/ miles pedester, der Fußsoldat/ der Infanterist)

voják sloužící u pěchoty; v historii (od středověku po 20. stol.) šlo o nejpočetnější a často i nejméně prestižní, ale zato nejzásadnější složku armády, bez které nebylo možné vyhrát bitvu ani obsadit území

pláteník (der Leinweber/ der Leinenhändler)

označuje historické povolání řemeslníka, který vyráběl (a případně i prodával) jednoduché tkaniny (v plátnové vazbě); ke tkaní používal ručně vyrobené příze ze lnu nebo konopí; živili se jím zejména v podhorských oblastech Čech, Moravy a Slezska (například Podkrkonoší, Orlické hory, Jeseníky)

plavec (nauta, der Flößer)

v českém historickém kontextu neoznačoval sportovce v bazénu, ale profesi voraře; plavci byli drsní muži, kteří zajišťovali dopravu dřeva, soli a dalšího zboží po řekách (především po Vltavě) formou svázaných vorů, tzv. pramenů

plavec císařské soli (nauta salis, der Kaiserlicher Salzschiffer)

elitní vorař (plavec), který měl výsadní právo a povinnost přepravovat sůl pocházejí zejména z rakouského Hallstadtu po vodě na vorech; v 17. a 18. stol. byla sůl strategickou surovinou pod státním (císařským) monopolem, což z této profese dělalo velmi zodpovědnou službu

plemenář (der Züchter)

jinak šlechtitel zvířat; náplní jeho práce byla selekce a instiktivní výběr vhodných (nejlepších) býků do připářovacích plánů a jejich tvorba

pletařka punčoch (die Strickerin/ die Strumpfstrickerin)

řemeslnice, která se zabývala pletením punčoch; punčochy byly po staletí drahým a luxusním zbožím, a to až do nástupu průmyslové výroby; v 19. a 20. stol. se řemeslo přesunulo do velkých továren (v česských zemích například Baťa ve Zlíně, Evona v Chrudimi), kde ženy pracovaly na dlouhých kotonových pletacích strojích, kde zajišťovaly jejich obsluhu a zařízení pro výrobu běžných druhů pleteného zboží

podavač (der Hilfsarbeiter/ der Zubringer)

jinak přidavač; pracovník, který zajišťoval pomocné a manipulační práce, typicky v průmyslu, stavebnictví nebo v dílnách

poddaný (subditus, der Untertan)

historické označení osoby, která byla v právním, hospodářském a osobním svazku s vrchností (šlechtou, církví nebo královským městem); v českých zemích tvořili poddaní většinu obyvatelstva až do definitivního zrušení poddanství v roce 1848

podkovář (ferrarius, der Hufschmied)

řemeslník, jehož práce úzce souvisela s kovářstvím, které se zabývá výrobou a připevněním podkov ke kopytům a paznehtům zvířat

podnájemník

osoba, která si pronajímala prostor (byt, pokoj či lůžko) nikoliv přímo od majitele, ale od jeho nájemce; v minulosti mohlo jít o podruha nebo nocleháře (=nejnižší stupeň podnájemnictví v industrializovaných městech; tito lidé si pronajímali pouze postel na několik hodin (střídali se s dělníky z jiné směny)

podruh (inquilinus, der Inwohner)

v historii (zejména v obdobé 17.-19. stol.) příslušník nejnižší a nejchudší vrstvy venkovského i městského obyvatelstva; šlo o člověka, který nevlastnil žádnou nemovitost (dům ani pole) a žil v nájmu u někoho jiného; zároveň byl námezdní pomocný pracovník, jež pomáhal bohatším sousedům

podruhyně (die Inwohnerin)

v historii (zejména v obdobé 17.-19. stol.) příslušnice nejnižší a nejchudší vrstvy venkovského i městského obyvatelstva; šlo o ženu, která nevlastnila žádnou nemovitost (dům ani pole) a žila v nájmu u někoho jiného; zároveň byla námezdní pomocnou pracovnicí, jež pomáhala bohatším sousedům

podsedník (der Gärtner/ der Hintersasse)

jinak podsedek; jde o označení člověka, který měl pronajatý pozemek/ pozemky a to buď od většího sedláka či od vrchnosti, za což jim platil nájem

podučitel (der Unterlehrer)

v 18. a 19. stol. byl začínající pedagog nebo pomocná síla na obecné (národní) škole; stál v hierarchii pod řídícím učitelem a často byl vnímán spíše jako učeň v pedagogické praxi; stejně jako v řemesle, i v učitelství musel uchazeč nejprve sloužit jako podučitel – pomáhal s výukou nejmladších dětí, dohlížel na pořádek v lavicích nebo vypomáhal v kostele jako varhaník a kostelník

podúředník (der Unterbeamte)

v 19. a na počátku 20. stol. označení pro specifickou mezivrstvu státních nebo panských zaměstnanců; stál v hierarchii nad zřízenci (sluhy, posly), ale nedosahoval statusu plnohodnotného úředníka (oficiála), který k výkonu funkce potřeboval vyšší vzdělání; hlavní výhodou tohoto zaměstnání byla platová stabilita a nárok na penzi, což z nich dělalo žádané ženichy z řad měšťanské střední třídy

poklasný (subspicarius, der Unteraufseher/ der Klassner)

pomocník správce statku/ dvora; organizoval, dohlížel a řídil práce čeledi (ale i robotníků a nádeníků), staral se o koně, zemědělskou výrobu (měl na starosti výmlat obilí a bezpečné uložení do sýpek) a dohlížel i na bezpečnost během noci; v hierarchii panského dvora stál poklasný mezi šafářem (který dvoru velel) a běžnou čeledí – byl to takový „mistr“ v terénu

pokrývač (coopertor, der Dachdecker)

řemeslník, který se zabýval zhotovením a opravami střešních plášťů, tzn. pokládal a opravoval krytinu střech a střešních konstrukcí, stejně tak osazoval střešní okna; patřil k váženým řemeslníkům s vlastními cechy, kdy tovaryši museli povinně „vandrovat“ a získávat zkušenosti; v minulosti se často specializovali na jeden materiál, například doškář (der Schindeldecker) pokrýval střechy došky (slámou) nebo šindelem

pokrývačský tovaryš (der Dachdeckergeselle)

vyučený řemeslník, který již dokončil učební léta, ale ještě nedosáhl na titul mistra a nevlastnil vlastní dílnu; v 18. a 19. stol. šlo o jednu z nejtočivějších a fyzicky nejnáročnějších profesí, která vyžadovala nejen zručnost, ale i odvahu pro práci ve výškách; stejně jako mistr pokrývačský pracoval s pálenými taškami, břidlicí či slamněnými doškami (záleželo na oblasti, jaký materiál se používal)

polír (pallierus, der Polier/ der Palier)

v historii stavebnictví stavbyvedoucí nebo mistr zednický, který přímo řídil práce na stavbě; dohlížel na to, aby byl zachován technologický postup a stavebních prací a kontroloval stavební dělníky; musel umět číst v plánech, vyměřovat základy a hlídat kvalitu malty a zdiva, zodpovídal i za bezpečnost a že stavba „neujede“

politik KSČ

muž, který zastával volenou nebo jmenovanou funkci v rámci stranického aparátu Komunistické strany Československa v letech 1921-1989; role těchto osob se zásadně lišila podle období (První republika, odboj, poúnorový režim) a úrovně řízení (místní, okresní, ústřední); politici byli pravidelně kontrolováni, zda jsou loajální k aktuální linii strany (zejména po roce 1948 a po roce 1968).

polní myslivec (venator campestris, der Feldjäger)

v 18. a 19. stol. byl elitní složkou rakouské (císařské) armády; na rozdíl od řadové pěchoty bojovali polní myslivce v rozptýlených rojnicích; šlo o elitní střelce (odstřelovače), kteří vyhledávali cíle v terénu a zajišťovali průzkum

polní myslivec v panské službě

na velkostatcích šlo o panského zaměstnance (zřízence), který měl na starosti revír v polní (otevřené) krajině s tím, že na rozdíl od lesního myslivce se staral o drobnou zvěř (zajíce, bažanty, koroptve); také hlídal panská pole před pytláky a škodnou zvěří; z hlediska svého statusu patřil k nižšímu personálu panského velkostatku – často to byl vysloužilý voják, který za odměnu dostal místo u vrchnosti

poločtvrtník (der Achtler)

hospodář na polovině selského lánu (vlastnil cca 9-12 ha); v hierarchii vesnice šlo o středně zámožného sedláka, který tvořil páteř venkovské komunity, díky čemuž byl plně soběstačný a mohl se živit výhradně zemědělstvím a prodávat přebytky na trhu

polodvorník

označení hospodáře vlastnící polovinu selského lánu (cca 9-12 ha) typické pro oblasti, kde usedlosti nebyly nazývány lány, ale dvory (často na Moravě, ale i na Klatovsku či Domažlicku)

polodvorník - pololáník - půlník (mediocalanus, der Halbhüfner/ der Halblohner/ der Halblähner)

polodvorník/ pololáník/ půlláník/ půlník (mediocalanus, der Halbhüfner/ der Halblohner/ der Halblähner)

pomocný ovčák (subulcus, famulus opilionis, der Schäferknecht)

zaměstnanec, který tvořil pracovní sílu v panském/ vrchnostenském nebo obecním ovčíně; stál v hierarchii pod mistrem ovčákem, který za stádo právně a finančně zodpovídal; jeho úkolem byl chov a starání se o ovce, berany, skopce a jehňata často v rámci různých hospodářských dvorů; zatímco mistr ovčácký řešil léčení a šlechtění, pomocník trávil dny i noci u stáda – musel ovce chránit před nepřízní počasí, dravci a hlídat, aby nezaběhly na panská/ vrchnostenská pole; k tomu navíc měli na starost i kydání hnoje, krmení v zimě a asistenci při náročném období bahnění (rození jehňat)

ponocný (vigil, der Nachtwächter)

obecní zřízenec, který zajišťoval bezpečnost a klid ve vesnici či městě během noci; tato profese, která v českých zemích fakticky zanikla v 1. pol. 20. stol., byla klíčová pro ochranu majetku před zloději a především před požáry; byl placen z obecní pokladny, často dostával i naturálie (deputát)

porodní bába (obstetrix, die Hebamme)

žena, která měla na starost v obcích porody rodiček; od počátku 19. stol. rozlišováno, zda byla zkoušená (dnes bychom řekli, zda prošla porodnickým kurzem) či nezkoušená; v historii jednou z nejdůležitějších žen v komunitě, kdy její role se v průběhu staletí proměnila z lidové léčitelky v profesionální zdravotnici podléhající státnímu dozoru; porodní báby měly od církve právo (a povinnost) vykonat tzv. křest z nouze (baptismus in necessitate), pokud hrozilo, že slabé dítě zemře dříve, než dorazí kněz – v matrikách je pak u křtu poznámka: „křtila bába“

poručík (der Leutnant)

základní/ první důstojnická vojenská hodnost; požíval velké úcty, nosil uniformu i v civilu (šavle byla nezbytností) a byl vítaným hostem v nejlepších měšťanských rodinách; musel absolvovat vojenskou akademii (například ve Vídeňském Novém Městě) nebo školu pro důstojníky v záloze

poříční cestář (der Ufer-Wegmacher)

specializovaný státní nebo zemský zaměstnanec, který kombinoval dovednosti cestáře a vodohospodáře; jeho revírem byly komunikace a stavby bezprostředně přiléhající k vodním tokům (řekám a kanálům); šlo o uniformovaného nižšího státního zřízence s nárokem na penzi; udržoval cesty podél břehů, po kterých koně táhli lodě proti proudu (tzv. koníčkování), které musely být pevné, zbavené nánosů a vegetace; dále dohlížel na stav zpevnění břehů, jezů a ochranných hrází, opravoval poškození po povodních a odstraňoval překážky z koryta v blízkosti břehu (padlé stromy, naplaveniny), které by mohly ohrozit plavce a voraře

poříční strážník (der Uferwächter/ der Stromwächter)

uniformovaný zřízenec, který dohlížel na pořádek, bezpečnost a ochranu majetku podél splavných řek zaměstaný pod státem, nejčastěji pod Ředitelstvím pro stavbu vodních cest); do těchto pozic byli přednostně jmenováni vysloužilí poddůstojníci armády, což zaručovalo jejich disciplínu a umění zacházet se zbraní (často nosili šavli nebo krátkou pušku)

posamentýr (der Posamentierer)

vysoce specializovaný řemeslník, který se zabýval výrobou prýmků, střapců, ozdobných šňůr, port, bort a dalších textilních doplňků určených ke zdobení oděvů, uniforem či nábytku; často se toto řemeslo překrývá s krajkářstvím, avšak posamentýr se soustředil spíše na tkané a splétané ozdoby než na klasickou krajku

poslanec Moravského sněmu (Abgeordneter des mährischen Landtage)

volený zástupce, který v letech 1848-1918 (respektive s přestávkami do roku 1928) spolurozhodoval o autonomních záležitostech Moravy v rámci rakouského státu, poté První republiky; sídlem sněmu byl Zemský dům v Brně (dnešní sídlo Ústavní soudu)

posluhovačka (die Dienstmädchen/ die Hausgehilfin)

historické označení pro služebnou v domácnosti; v 18. až počátku 20. stol. se jednalo o jednu z nejčastějších ženských profesí, která často představovala jedinou možnost obživy pro svobodné dívky a chudé ženy z venkova; její náplní práce bylo vše, co se týkalo chodu domácnosti: úklid, praní prádla (často v potoce nebo na valše), vaření, topení v kamnech, nošení vody a péče o děti

postillion (postilio, der Postillion)

v historii elitní zaměstnanec poštovní správy, který doprovázel poštovní vozy a kočáry; nebyl to jen řidič, ale symbol rychlosti a státní autority na cestách; jeho poznávacím znamením byla poštovní trubka (posthorn); troubením dával signál mýtným bránám, aby mu okamžitě otevřely, a poštovním stanicím, aby připravily čerstvé koně; sloužil na poštovních stanicích, kde se střídali koně (například v Praze, Českých Budějovicích nebo na hlavních říšských silnicích)

poštmistr (postae magister, der Postmeister)

v historii vážený státní nebo panský úředník, který řídil poštovní stanici a zodpovídal za přepravu zásilek, zpráv i osob; vedl poštovní stanici, kde se vyměňovali koně a odpočívali postilioni; stanice bývaly strategickými body na hlavních trasách (např. z Prahy do Vídně); úřad byl často dědičný a spojený s vlastnictvím konkrétní nemovitosti – poštovního dvora

poštovní doručovatelka (tabellaria, die Postausträgerin)

žena zajišťující doručování listovních zásilek, balíků a úředních dokumentů; až do konce 19. stol. byla pošta doménou mužů (poslů); ženy se v doručování začaly masivněji objevovat až během 1. světové války, kdy nahradily muže na frontě; jako státní zřízenkyně nosily uniformu (nebo alespoň odznak) a musely být naprosto bezúhonné

poštovní komisař (der Postkommissär)

v 18. a 19. stol. střední státní úředník poštovní správy; v hierarchii stál nad poštovními adjunkty a zodpovídal za odborný dozor, administrativu a hladký chod poštovního provozu v určitém obvodu; kontroloval účetnictví poštovních stanic, dohlížel na včasnost příjezdů dostavníků a prověřoval stížnosti na doručování

poštovní posel (tabellarius, der Postbote)

klíčová profese pro doručování zpráv v dobách před zavedením husté sítě poštovních úřadů a železnice; v sociální hierarchii 18. a 19. stol. šlo o nižší zřízence, kteří však požívali ochrany státu; předchůdce dnešního listonoše, ale s mnohem náročnějším rajonem – často putoval pěšky nebo na koni mezi městy a vesnicemi, kde nebyla zřízena stálá poštovní stanice; do těchto pozic byli často jmenováni vysloužilí vojáci, protože museli být fyzicky zdatní a schopní se bránit (měli právo nosit šavli nebo pistoli k ochraně zásilek)

poštovní poslíček (der Postlaüfer)

tento termín se na rozdíl od poštovních poslů častěji používal pro mladší pracovníky přímo na poštovním úřadě; roznášel expresní zásilky, telegramy nebo úřední obsílky v rámci jednoho města

poštovní zřízenec (der Postdiener/ der Postoffiziant)

v 19. a na počátku 20. stol. souhrnný název pro nižší, uniformovaný personál poštovní správy; stál v hierarchii pod poštovními úředníky, ale požíval statusu státního zaměstnance, což mu zajišťovalo pevnou penzi a společenskou vážnost; musel složit přísahu věrnosti císaři a státu, čímž se stal nositelem veřejné moci

povozník (auriga, der Fuhrmann)

v historii klíčovým hybatelem dopravy a obchodu; byl to spíše „historický kamioňák“ – vlastnil (nebo měl v nájmu) nákladní vůz a spřežení a zajišťoval dálkovou přepravu zboží (sůl, dřevo, obilí, pivo); často to byl také samostatný živnostník

pracovník logistiky

moderním nástupcem historických formanů a skladníků; dnes jde o jeden z nejdůležitějších pilířů české ekonomiky, který se díky robotizaci a e-commerce proměnil v technologický obor

pradlena (lotrix, die Wascherin)

v historii jednou z nejnáročnějších ženských profesí; před vynálezem automatizace šlo o těžkou manuální dřinu, která vyžadovala sílu, vytrvalost a odolnost vůči nepříznivému počasí; hlavními nástroji predlen byla valcha, dřevěný tlouk a louh (vyráběný z dřevěného popela); prádlo se muselo vyvářet v kotlích, drhnout a následně máchat v tekoucí, často v ledové vodě potoků či řek; vyprané bílé prádlo (lněné plátno) se rozprostíralo na louky, tzv. bělidla, kde na něj působilo slunce a voda

praporčík SNB

hodnost označovala v letech 1945-1991 příslušníka v praporčické (střední) kategorii u Sboru národní bezpečnosti, který tvořil páteř výkonné složky tehdejšího bezpečnostního aparátu; praporčíci byli zkušení „praktici“ v terénu, kdy na rozdíl od důstojníků, kteří veleli oddělením a psali koncepce, praporčík byl ten, koho občan potkával nejčastěji; mohlo jít o příslušníka Veřejné bezpečnosti (VB) či Státní bezpečnosti (StB); jako příslušníci ozbrojeného sboru podléhajícího Ministerstvu vnitra požívali značných výhod (vyšší platy, dřívější odchod do důchodu, rekreační zařízení), ale byli také pod přísným kádrovým dohledem a museli být loajální k vládnoucí KSČ (=Komunistické straně Československa)

Primas český

v současnosti se tento termín používá téměř výhradně v církevním kontextu; titul značí čestné a přednostní postavení mezi ostatními biskupy a arcibiskupy v zemi, ale nevyplývá z něj přímá jurisdikce nad ostatními diecézemi

primas/ primátor (primas, protoconsul)

až do reforem na konci 18. stol. byl primas nejpřednější osobou v městské radě – historicky se jednalo o neoficiální pojmenování prvního (staršího) purkmistra, který předsedal městské radě a který měl navíc zpravidla na starosti hospodářské záležitosti města; říkalo se mu také primas, protože šlo o prvního purkmistra v daném roce (konšelé se v předsedání rady pravidelně střídali); v historických pramenech se těmito slovy označovala tatáž osoba – nejvyšší představitel městské samosprávy; v moderní veřejné správě byl a je primátor nejvyšší představitel statutárního města nebo hlavního města Prahy

prodavačka (die Verkäuferin)

historická profese, kdy se s tímto označením setkáváme především od konce 19. stol. s rozvojem městských obchodních domů; byla zaměstnankyní v pevném obchodě, často bydlela přímo v domě majitele obchodu; například práce v elegantním obchodě se střižním zbožím nebo v obchodním domě (např. Brouk a Babka, Kotva) byla pro mladé dívky z venkova cestou k městské modernitě; mnohé z nich mimochodem absolvovaly obchodní školy, kde se učily krasopisu, počtům a „vznešenému chování“ k zákazníkům

projektant (projectant, der Projektant/ der Planer)

technický odborník, který zpracovává návrhy a dokumentaci staveb, strojů nebo technologických procesů; měl tak na starost návrh a realizaci projektové dokumentace všech stupňů; první projektanti se rekrutovali z řad stavitelů nebo inženýrů pracujících pro velkostatky a továrny (například při stavbě cukrovarů, pivovarů či železnic); mnoho projektantů pracovalo v projekčních kancelářích velkých podniků (např. Škoda Plzeň) nebo v éře socialismu ve státních podnicích typu Stavoprojekt

prokurista (procurare)

klíčový zástupce obchodní společnosti, který má nejširší možné oprávnění jednat za firmu, tzv. prokuru; tento titul značil člověka ve vysokém managementu, kterému majitelé naprosto důvěřovali; šlo tak o „pravou ruku“ továrníka nebo bankéře – měl právo podepisovat se jménem firmy s dodatkem p. p. nebo „per procura“; obvykle šlo o absolventa vysokých škol obchodních nebo právnických fakult

prostý voják (miles gregarius, der Gemeiner)

tvořil základní prvek každé armády; v habsburské/ rakouské armádě (kam patřili i Češi) byl prostý voják vnímán jako bezduchý vykonavatel rozkazů s tím, že život vojáka byl ovládán slepou poslušností a tělesnými tresty

provazník (restio, der Seiler)

řemeslník specializovaný na výrobu provazů, lan, sítí a popruhů; v historii bylo toto řemeslo naprosto klíčové pro zemědělství, dopravu i stavebnictví; provazníci byli známí svými dlouhými dílnami nebo venkovními drahami (tzv. provaznické šňůry či rejdiště), které musely být dlouhé desítky metrů, aby se na nich dala splétat lana; mimo jiné pracovali s konopím, lnem, koňskými žíněmi a později i s bavlnou; vyráběli vše od tenkých motouzů přes opratě pro povozníky až po silná kotevní lana a provazy pro šibenice (odtud někdy pocházel mírný společenský odstup od tohoto řemesla)

prýmkař (fimbriarius, der Bortenwirker/ der Posamentierer)

specializovaný textilní řemeslník, který vyráběl ozdobné lemy, stuhy, šňůry a porty, v hierarchii řemesel stál blízko posamentýrům a krajkářům, přičemž jeho doménou bylo zdobení oděvů a uniforem; hlavním zdrojem obživy byla výroba distinkcí, nárameníků a ozdobných port na uniformy rakousko-uherské armády; svojí roli měli i při tvorbě lidových krojů – v mnoha regionech (např. na Blatech či Chodsku) prýmkaři vyráběli specifické barevné stuhy a borty, které definovaly identitu místního kroje; pracovali na úzkých stuhových stavech nebo splétacích strojích. Používali hedvábí, bavlnu, ale i nitě s příměsí zlata a stříbra

přednosta Agrární banky (Vorstand der Agrarbank)

vysoký manažerský post v jedné z nejdůležitějších finančních institucí první republiky – v Agrární bance československé založené v r. 1911. Sama tato bankovní instutice nebyla jen obyčejnou bankou – byla finančním pilířem agrární strany, tehdy nejsilnější politické síly v Československu; termín „přednosta“ se často používal pro vedoucího konkrétního odboru nebo pro ředitele pobočky (např. v Brně, Bratislavě či Plzni)

přednosta stanice (der Stationschef/ der Bahnhofsvorstand)

nejvyšší autorita na železniční stanici; dříve byl „pánem nad nádražím“, dnes je spíše manažerem provozu a bezpečnosti u Správy železnic a dopravní cesty; byl to vlastně „státní úředník“ v uniformě s distinkcemi s tím, že požíval stejné úcty jako starosta, farář nebo lékař; rodina přednosty obvykle bydlela přímo v budově nádraží v prostorném služebním bytě v prvním patře, což zajišťovalo jeho neustálou přítomnost

předseda MNV/ Místního národního výboru

v letech 1945-1990 nejvyšší představitel obce v rámci socialistické státní správy; ačkoliv byl formálně obdobou dnešního starosty, jeho role byla zcela odlišná, neboť byl přímo podřízen mocenskému aparátu KSČ (=Komunistické strany Československa); nebyl jen správcem obce, ale prodlouženou rukou státu, kdy zodpovídal za plnění pětiletých plánů, akce „Z“ (dobrovolné brigády na stavbu školek či kanalizací) a politickou loajalitu občanů; rozhodoval o přidělování obecních bytů, vydával pracovní posudky pro děti hlásící se na školy a dohlížel na činnost JZD (=Jednotných zemědělských družstev)

pukneš (der Pfeifenknecht)

nejmladším, ale nepostradatelným členem sklářské „partie“ – stál na nejnižším stupni hierarchie u pece, ale právě zde začínala cesta každého budoucího mistra u pánve; byl to pomocník a „pravá ruka“ sklářského mistra, s tím že jeho název byl odvozen od sklářské píšťaly (německy die Pfeife), o kterou se staral; jeho hlavním úkolem bylo oddělovat (pukat) hotové výrobky od píšťaly, což vyžadovalo cvik – musel klepnout přesně tak, aby se sklo oddělilo v místě, kde bylo žádoucí, a výrobek se nepoškodil

půlpasekář

specifický historický termín (používaný zejména v 18. a 19. stol.), se kterým bylo možno se setkat téměř výhradně v horských a podhorských oblastech s tradicí pasekářství (typicky na Valašsku, v Beskydech nebo na pomezí se Slovenskem); označení hospodáře, který žil na tzv. pasece (mýtině vzniklé vykácením lesa) a obhospodařoval přesně polovinu pasekářské usedlosti; ; z hlediska velikosti pozemku měl asi 10,5 ha pozemků (1/2 paseka = asi 55 měr (měřic) = asi 105.502 m2 = asi 10,55 ha)

punčochář (ligarius textor, der Strumpfwirker/ der Strumpfstricker)

specializovaný řemeslník, který se zabýval výrobou punčoch a ponožek; v historii patřil k nejinovativnějším řemeslům, protože jako jeden z prvních začal používat mechanické stavy a později i tovární výrobu; až do 19. stol. byly punčochy luxusním zbožím, jelikož ruční výroba na jehlicích byla pomalá, a proto si je mohli dovolit jen bohatí měšťané a šlechta; v 18. a 19. stol. se punčochářství stalo klíčovým domáckým řemeslem, zejména na Horácku (například ve Velké Bíteši), kdy celé rodiny pracovaly pro faktory, kteří dodávali bavlnu nebo vlnu a odebírali hotové punčochy

puškář (bombardarius, der Büchsenmache)

elitní kovářský specialista na výrobu palných zbraní, který musel ovládat metalurgii (kování hlavní), jemnou mechaniku (výrobu spoušťových mechanismů a křesadlových či perkusních zámků) i umělecké rytí; puškářství patřilo k technicky nejnáročnějším a nejlépe placeným řemeslům; zároveň měli prestižní cechy v centrech jako Praha (proslulý rod Nowotny), Brno nebo Vejprty v Krušných horách, které byly „zbrojnicí“ monarchie

radiomechanik/ radiotechnik

zručný specialista a řemeslník, který opravoval pokročilé audio systémy, vysílací techniku a satelitní navigace; šlo o vysoce inteligentní řemeslníky, kteří museli rozumět fyzice a schématům; po roce 1948 byli mnozí soukromí radiomechanici nuceni vstoupit do podniků jako Tesla (například Tesla Strašnice, Tesla Přelouč)

ranhojič (vulnerarius, der Wundarzt)

multimediální profesionálka, která tvořila, upravovala a spravovala obsah pro zpravodajské portály, tištěná média, rozhlas, televizi nebo sociální sítě; ženy se v redakcích začaly masivněji prosazovat až koncem 19. stol., často v ženských přílohách nebo módních časopisech (například Eva nebo Ženský svět); v počátcích šlo o vysoce vzdělané ženy, které patřily k městské intelektuální elitě – často byly samy literárně činné

redaktorka (redactrix, die Redakteurin)

nejvyšší představitel a statutární orgán vysoké školy nebo univerzity; v hierarchii akademického světa šlo o vrcholnou pozici, která v sobě spojuje roli vědecké autority, manažera a reprezentanta instituce; rektorovi náleželo a náleží oslovení Vaše Magnificence (=Vznešenosti); historicky měli rektoři univerzit (například v době baroka) i vlastní soudní pravomoc nad studenty a akademickou obcí

rektor (rector)

reservní domobranec/ landšturmák (der Landsturmmann)

příslušník domobrany (tzv. Landsturm), což byla v rakousko-uherské armádě poslední záloha určená pro případ nejvyššího ohrožení státu; domobrana zahrnovala muže, kteří nebyli součástí pravidelné armády ani zeměbrany; šlo o starší ročníky (obvykle 37-42 let, během války až do 50 let) nebo naopak velmi mladé rekruty, kteří ještě neprošli řádným výcvikem; například během 1. světové války byli kvůli obrovským ztrátám na frontách landšturmáci po roce 1915 masivně posíláni i do první linie (například v Karpatech nebo v Itálii)

reservní vojín/ reservník (der Reservesoldat/ der Gemeiner in der Reserve)

voják, který si již odsloužil aktivní léta v armádě a byl přeřazen do zálohy, ale stále podléhal povolávacímu rozkazu; teservník žil civilním životem (například jako rolník nebo řemeslník), ale musel se pravidelně účastnit vojenských cvičení (tzv. Waffenübung); doma měl obvykle uloženu část výstroje nebo vojenskou knížku, která potvrzovala jeho příslušnost k pluku

respicient

v 19. a 1. pol. 20. stol. nižší úředník nebo dozorce, který měl na starosti kontrolu a dohled nad konkrétní agendou.; nejčastěji se s ním lze setkat u Finanční stráže (tzv. financů) nebo v administrativě velkých úřadů, kde kontroloval správnost vyhotovených dokumentů, porovnával opisy s originály a připravoval podklady pro rozhodnutí vyšších úředníků (komisařů či radů)

restaurátor (restaurator, der Restaurator)

vysoce specializovaný odborník, který kombinoval dovednosti umělce, historika a přírodovědce; jeho úkolem byla záchrana, obnova a konzervace uměleckých děl a památek tak, aby byla zachována jejich autenticita; v historii šlo často o akademické malíře, sochaře nebo umělecké pozlacovače, kteří se specializovali na opravy děl ve šlechtických sbírkách či kostelích

revident (der Revident)

v 19. a 1. pol. 20. stol. střední až vyšší úředník, jehož hlavní náplní práce byla kontrola a revize účetnictví, pokladních hotovostí nebo výkonu služby nižších zřízenců; v hierarchii stál revident zpravidla nad adjunktem a pod tajemníkem či radou; revidenti nejčastěji působili jako berní, u drah, poštovní či policejní

revírní hajný/ revírník (silvarius, der Revierförster/ der Waldheger)

v historii klíčový odborný lesník, který zodpovídal za správu a ochranu konkrétního uceleného území lesa, zvaného revír; na rozdíl od hajného, který les jen hlídal před pytláky, revírník už plánoval těžbu, dohlížel na zalesňování a vedl lesní hospodářskou evidenci; žil s rodinou přímo v revíru v hájovně nebo myslivně, která byla často majetkem vrchnosti – tato odloučenost formovala specifický životní styl „lesních lidí“

rolník (rusticus, der Bauer)

spíše obecné pojmenování sociálního statutu člověka pracujícího v zemědělství amající určitou výměru půdy , nejčastěji od čtvrtiny lánu výše; odvozeno od slova role (=pole); klíčovým znakem rolníka bylo vlastnictví tažného dobytka (koní nebo volů) díky tomu musel vykonávat potahovou robotu na panských polích

rotmistr (der Feldwebel)

rotmistr (=der Feldwebel)

vojenská klíčová poddůstojnická hodnost, která představuje páteř armády; šlo o zkušeného praktika, který propojoval velení s mužstvem; v historii musel absolvovat poddůstojnické školy a vykazovat naprostou bezúhonnost a gramotnost; v současné Armádě ČR je rotmistr (zkratka rtm.) první hodností v kategorii rotmistrů (střední kádr)

ručničkář (der Büchsenschifter)

zručný řemeslník, který se zaměřoval na výrobu dřevěných částí (pazeb), do nichž puškář osazoval hlaveň a zámek; byl mistr v práci s ořechovým dřevem a intarzií (zdobení pažeb kostí nebo perletí); zejména v 17. stol. se obor ručničkář a puškář často propojil pod hlavičku puškářského mistra

rukavičkář (chirothecarius, der Handschuhmacher)

vysoce specializovaný umělecký řemeslník, který se zabýval zpracováním nejjemnějších usní (kůží) a šitím rukavic; v historii patřilo toto řemeslo k vrcholům kožedělné výroby; řemeslo u nás zažilo boom po roce 1845, kdy do Prahy přišli francouzští mistři a založili zde první moderní dílny; často šlo o kombinaci dílenské a domácké práce – mistr kůži vykrojil (tzv. „vytahování“) a ženy pak rukavice doma sešívaly (tzv. šičky rukavic)

ruský legionář

oficiálně příslušník Československého vojska na Rusi; byl dobrovolník, který v letech 1914-1920 bojoval na straně Dohody (tvořena státy Velká Británie, Francie, Rusko do r. 1917, Itálie od r. 1915 a USA od r. 1917) za vznik samostatného Československa; většina legionářů začala válku v rakousko-uherské uniformě, ze které se do legií dostali dvěma způsoby: vstupem z uprchlických a krajanských kruhů anebo ze zajetí; jejich nejslavnější a první větší bitovou byla ta u Zborova roku 1917, která přesvědčila spojence o smyslu vzniku ČSR

rychtář ( iudex, der Richter)

v historii klíčový představitel obecní správy, který spojoval roli dnešního starosty, soudce a policejního orgánu; v hierarchii obce stál mezi vrchností a poddanými; postavení rychtáře se zásadně lišilo podle toho, zda šlo o rychtáře dědičného (šoltyse), nebo voleného (obecní rychtář); rychtář byl nejváženějším mužem ve vsi – symbolem jeho moci byla rychtářská hůl (právo), se kterou se objevoval na veřejnosti – úřad rychtáře zanikl roku 1848, kdy byl nahrazen voleným úřadem purkmistra/ starosty; měl soudní pravomoc (řešil drobné spory – o hranice polí, urážky = „na cti utrhání“), dále měl správní roli (vybíral od poddaných daně a dohlížel na výkon roboty) a policejní roli (držoval v obci klid, trestal výtržníky a hlásil podezřelé osoby vrchnostenskému hejtmanství)

ředitel cukrovaru (der Zuckerfabriksdirektor)

ředitel továrny stál na vrcholu hospodářské i společenské pyramidy s tím, že v 19. a 1. pol. 20. stol. byl jednou z nejvlivnějších postav regionu, jelikož bylo cukrovarnictví „rodinným stříbrem“ českých zemí a hlavním exportním artiklem; musel být nejen skvělý manažer, ale i diplomat; cukrovary byly často největšími zaměstnavateli v okrese; ředitel musel být nejen skvělý manažer, ale i diplomat a zodpovídal za nákup řepy od rolníků, chemickou kontrolu výroby i prodej cukru na světových burzách

ředitel velkostatku (der Güterdirektor/ der Zentraldirektor)

nejvyšší manažerský článek v hierarchii hospodářské správy rozsáhlého pozemkového majetku; šlo o profesionálního úředníka s velkou mocí, který zodpovídal za ekonomický chod celého dominia, ať už byl vlastníkem kdokoli (šlechtic, církev, královské město, panovník/ panovnice); byl to „generální ředitel“ v moderním smyslu, který měl na starosti plánování investic, schvalování nákupů techniky a dozor nad hospodářskými výsledky všech dvorů, pivovarů, cukrovarů, pil a lesních revírů; dále jmenoval a kontroloval nižší personál, jako byli správci, šafáři, poklasní a účetní; navíc do roku 1848 vykonával i část veřejné správy nad poddanými (například dohled nad sirotčími penězi či odvodovou povinností)

řemenář

řemeslník, jenž byl specialistou na „ploché“ a funkční věci z kůže – vyráběl opasky, postroje pro koně, biče, kožené popruhy k vozům a vojenské řemení (například na patrontašky)

řemenářský pomocník - tovaryš (der Riemergeselle)

řemenářský pomocník – tovaryš (der Riemergeselle)

vyučený řemeslník, který pracoval v dílně mistra řemenáře; zatímco mistr dílnu vlastnil a sjednával zakázky, tovaryš byl hlavní výkonnou silou, která vyráběla kožené zboží

řešetář/ sítař (cribrator, der Räderer/ der Siebmacher)

řemeslník, který se zabýval výrobou a opravami řešet a sít (prosívaček); v historii šlo o nepostradatelné řemeslo pro každé hospodářství, které potřebovalo prosévat obilí, mouku, písek, vápno nebo luštěniny; používal ohýbané dřevo (lískové, vrbové) na rámy a drát, prutí nebo surovou kůži na výplně; řešetáři byli často potulní řemeslníci – nemuseli mít stálou dílnu, ale chodili po vsích s materiálem a nářadím a prováděli opravy na místě, přímo v selských usedlostech

řezbář (sculptor lignarius, der Holzschnitzer)

umělecký řemeslník, který opracovává dřevo dláty a noži; většina jejich zakázek v minulosti pocházela z kostelů (oltáře, kazatelny, sochy svatých); řezbáři úzce spolupracovali s truhláři a pozlacovači; v určitých regionech (například na Příbramsku, Třebíčsku či v Orlických horách) bylo řezbářství rozšířeným domáckým řemeslem, kdy si horníci či domkaři řezáním figurek přivydělávali přes zimu

řeznický pomocník - tovaryš (der Fleischergeselle/ der Metzgergeselle)

řeznický pomocník – tovaryš (der Fleischergeselle/ der Metzgergeselle)

vyučený řemeslník, který pracoval v dílně (masných krámech) mistra řezníka; v historii šlo o fyzicky velmi náročné a ceněné řemeslo spojené s cechovní tradicí; řeznické cechy dbaly na čistotu a tovaryši nesměli chodit po městě v pracovním oděvu znečištěném krví

řezník (der Fleischer)

profese, která v sobě spojuje dvě disciplíny: porážku a bourání masa (řeznictví) a následné zpracování a konzervaci (uzenářství od 19. stol.); byl tím, kdo prováděl primární zpracování masa; v minulosti byli řezníci elitou mezi řemeslníky – měli privilegium vlastnit masné krámy (prodejní stánky), které byly často soustředěny v jedné ulici nebo budově; řeznický cech byl jedním z nejmocnějších – měli právo nosit v průvodech vlastní zástavu a na znamení zásluh (například při obraně Prahy před Pasovskými v roce 1611) jim král potvrdil výsady a erb se lvem se sekyrou; zároven byli řezníci často velmi zámožní, vlastnili domy na náměstích a zastávali funkce v městských radách

řídící učitel (der Oberlehrer/ der Schulleiter)

v historii nejvyšší pedagogickou a správní autoritou na obecné či měšťanské škole; v hierarchii obce patřil spolu s farářem a starostou k tzv. vesnické honoraci; na rozdíl od řadového učitele zodpovídal za administrativu, školní budovu, rozvrhy a disciplínu; byl prostředníkem mezi školní radou a úřady – často zastával i funkce v obecní samosprávě, vedl místní knihovnu nebo byl varhaníkem v kostele; řídící učitel měl ze zákona nárok na byt přímo v budově školy, což mu zajišťovalo prestižní bydlení a neustálý dohled nad ústavem

sadař (pomarius, der Baumgärtner/ der Obstgärtner)

v historii specializovaný zahradník zaměřený na pěstování ovocných stromů a keřů; sadaři byli mistry v uchovávání starých odrůd (jabloně, hrušně, slivoně) a to díky roubování, jenž bylo často rodinným tajemstvím; na velkostatcích spravovali rozsáhlé štěpnice, které zásobovaly panské kuchyně i trhy

sádecký (der Satzmeister/ der Setzer)

specializovaný pracovník rybničního hospodářství (zejména v jihočeských a polabských pánvích); měl na starosti sádky – nádrže s protékající vodou, kde se ryby (především kapři) po výlovu čistily od bahna a uchovávaly živé před prodejem; byl to vážený panský zaměstnanec velkostatku, který musel být naprosto spolehlivý, protože zodpovídal za nejcennější část úrody – živé ryby připravené k trhu

sametář (der Sammetweber)

specializovaný textilní řemeslník – tkadlec, který vyráběl samet (velur); toto povolání lze dohledat zejména v 19. a na začátku 20. stol. v oblastech s rozvinutým textilním průmyslem (zejména Šluknovsko, Liberecko, Praha); pracovalo se s hedvábím (luxusní samet), vlnou nebo později bavlnou (manšestr, resp. střižený samet)

samostatný referent

označuje v administrativní hierarchii odborného pracovníka, který má na starosti vymezenou agendu a rozhoduje v ní v rámci svých pravomocí samostatně, bez nutnosti neustálého dohledu nadřízeného; v komunistické éře u vyšších samostatných referentů v národních podnicích (např. ŠKODA, ČKD) se často vyžadovala politická loajalita a členství v KSČ

samostatný rolník - zemědělec (za socialismu)

samostatný rolník – zemědělec (za socialismu)

jinak samostatně hospodařící rolník (v úředních spisech často pod zkratkou SHR) byl v období socialismu (1949–1989) člověk, který se odmítl podřídit kolektivizaci a nevstoupil do JZD ani do Státních statků; v tehdejším systému šlo o „poslední mohykány“ soukromého vlastnictví, kteří čelili obrovskému tlaku; stát jim předepisoval nereálné kvóty na odevzdání masa, mléka, vajec a obilí (tzv. kontingenty) – pokud je nesplnili, hrozily jim vysoké pokuty nebo vězení; taktéž se jich týkala sociální diskriminace – měli minimální nebo žádné důchody, jejich děti měly problém dostat se na studia a rodina byla v obci vnímána jako „nepřátelský element“; většina z nich vydržela jen do 60. let 20. stol., kdy pod tlakem ekonomické neudržitelnosti do JZD nakonec vstoupili; bejdéle se udrželi v horských oblastech (Slovensko či Beskydy)

sanitářka (die Krankenwärterin)

nepostradatelný článek zdravotnického týmu, zajišťující pomocnou odbornou péči o pacienty a hygienu prostředí; před profesionalizací zdravotnictví koncem 19. stol. vykonávaly tuto práci často řádové sestry (například Boromejky); mnoho žen se stalo sanitářkami dobrovolně během světových válek v rámci Červeného kříže – tyto hrdinky často sloužily v lazaretech přímo u fronty; šlo o náročnou službu, která byla často vnímána jako poslání

sanytrník (nitrarius, der Salpetermacher)

v historii strategicky klíčový řemeslník, který se zabýval výrobou ledku (=sanytru), hlavní složky střelného prachu; tato profese byla natolik důležitá pro obranu státu, že sanytrníci požívali zvláštních výsad, ale v obcích byli často neoblíbení a to především proto, že jako sanytrníci měli od panovníka (tzv. sanytrný regál) právo vstupovat na cizí pozemky, oškrabovat sanytr ze zdí a dokonce vybírat zeminu z podlah stájí; majitelé domů je nenáviděli, protože jim narušovali statiku a způsobovali zápach; onu seškrábanou hmotu luhovali ve vodě a následně krystalizovali v měděných kotlích v tzv. sanytrných hutích; sama výroba ledku byla založena na chemickém rozkladu organického odpadu, kteří získávali surovinu ze stěn chlévů, stájí, záchodů a hnojišť, kde se přirozeně tvořil povlak dusičnanu draselného

sázeč/ vazač (der Einsetzer)

v hierarchii historické sklářské huti „chemikem“ a strážcem ohně; zatímco mistr u pánve sklo tvaroval, vazač byl zodpovědný za to, aby v pánvích byla sklovina té nejvyšší kvality – míchal tzv. „sklářský kmen“ – přesně odvažoval a mísil sklářský písek, potaš (popelec), vápenec a tajné přísady pro barvení nebo čištění skla (například oxidy kovů); jeho role byla kritická pro úspěch celé tavby – pokud vazač udělal chybu, celá denní produkce huti mohla být znehodnocena (sklo bylo bublinaté, kalné nebo mělo špatnou barvu)

sedlák (rusticus, der Bauer)

v historii venkova představoval ekonomickou a společenskou elitu mezi poddanými; na rozdíl od chalupníků nebo domkařů vlastnil sedlák ucelený hospodářský celek – grunt – s výměrou minimálně 1 selský lán = 18,6301 ha pozemků (tzn. lesy, louky, pole, někdy rybníky, vinice apod.); synonymem tohoto pojmenování je gruntovník a celoláník; být sedlákem neznamenalo jen vlastnit půdu, ale především nést odpovědnost za obec: jako držitel velkého pozemku musel sedlák vlastnit vlastní potah (koně nebo voly) a to ho zavazovalo k nejtěžší formě roboty – musel na panská pole vyjíždět s vlastním vozem a zvířaty; na vesnicích byli sedláci nazýváni „sousedy“, kdy měli právo hlasovat v obecních záležitostech a z jejich řad se vybírali i rychtáři; k jejich gruntům je třeba říci, že ten byl nedělitelný, tzn. přebíral ho zpravidla jeden syn (často nejmladší nebo nejstarší podle regionu a časového období), zatímco ostatní sourozenci museli být vyplaceni nebo odešli na řemeslo

sedlář (lorarius, ephippiarius, der Sattler)

v historii jako řemeslník mistrem v práci s těžkou kůží (=usní); ačkoliv se jeho role v čase měnila, podstata řemesla, tzn. výroba věcí pro koně a odolného koženého zboží, zůstala stejná; před nástupem motorizace byl sedlář nepostradatelný – každá vesnice potřebovala někoho, kdo vyrobil a opravil chomouty a postroje pro pracovní koně a voly; na rozdíl od podobného povolání řemenáře, sedlář tvořil složité konstrukce (například sedla, vycpávané chomouty); často se však tyto obory v menších městech spojovaly pod jednu dílnu

sekáč (messor, der Mäher)

byl „mistrem“ sklizně, kdy jeho nástrojem byla kosa; sekal trávu (píci) nebo obilí; šlo o nejnáročnější práci, kterou zastávali výhradně fyzicky zdatní muži; určoval tempo celé sklizňové čety – na velkostatcích se často najímaly celé party sekáčů, kteří putovali z kraje do kraje (například z podhůří do úrodných nížin, kde žně začínaly dříve)

sekerník (malleator, der Mühlbauer)

v historii vysoce specializovaný „vodní tesař“; byl to elitní řemeslník, který navrhoval, stavěl a opravoval dřevěná mlecí a vodní zařízení – tedy mlýny, pily, hamry a stoupy; zároveň musel ovládat mechaniku, hydrodynamiku a geometrii; sekerníci často vandrovali po celém kraji, protože každý mlýn potřeboval pravidelnou údržbu; nezřídka kdy šli za svědky či kmotry mlynářských dítek

sestra III. řádu sv. Františka Serafa (Soror Tertii Ordinis Sancti Francisci)

tyto ženy žily v klášterech (=byly řádové sestry), nosily řeholní oděv a skládaly sliby; v civilu se věnovaly především ošetřování nemocných (sanitářky, sestry v nemocnicích = pomoc ve zdravotnictví a sociální péči) nebo výuce (učitelky v dívčích školách = pomoc ve školství)

silniční dělník (der Straßenarbeiter)

profese zodpovědná za stavbu a údržbu komunikací; rozšíření tohoto povolání bylo spojeno s 19. stoletím, kdy se maśivně budovaly moderní císařské silnice; byl námezdní silou v první linii – před érou strojů spočívala práce v dláždění, kopání příkopů, odstraňování nánosů a především v tlučení štěrku; silniční dělníci často sedávali u cest a kladivy drtili velké kameny na menší frakce; často šlo o podruhy nebo drobné domkaře, kteří si prací na silnici přivydělávali, když nebyly žně

sítkař (der Netzstricker/ der Netzmacher)

jinak síťovač; řemeslník, který vyráběl sítě pomocí uzlování nebo pletení speciálními jehlami (síťovačkami); kromě rybářských sítí vyráběl jemné vlasové síťky, ozdobné síťky na oděvy, lovecké sítě na ptáky (čižba) nebo sítě na seno a krmivo; v 19. stol. bylo sítkařství (zejména výroba vlasových sítěk) masivním domáckým řemeslem v chudších oblastech (například na Vysočině nebo ve středních Čechách) – tisíce žen a dětí doma uzlovaly sítě pro faktory, kteří je pak vyváželi do celého světa

skalník (lapicida, der Steinbrecher/ der Steinmetz)

specializovaný pracovník v lomu, jehož úkolem bylo dobývání a hrubé opracování kamene; tato profese byla základem pro veškeré historické stavby, od selských domů až po katedrály; skalník musel poznat žíly a pukliny v hornině; pomocí klínů, palic a později střelného prachu odlamoval z masivu velké bloky; kromě úrazů a závalů trpěli tito muži často plicními chorobami z vdechování prachu (silikózou); často tvořili uzavřené komunity žijící v blízkosti lomů (například v oblasti Hořicka, Posázaví nebo středních Čech)

skladník (der Magazinör/ der Speicherwärter)

zatímco dříve šlo o správce panských sýpek, dnes je to technologicky vyspělý obor spojený s robotikou a umělou inteligencí, kdy dnes skladník tvoří páteř globálního obchodu; dříve se role skladníka lišila podle typu instituce: buď byl panským skladníkem = sýpkařem (na velkostatcích zodpovídal za uskladnění obilí, kontrolu vlhkosti a ochranu před škůdci + byl to velmi odpovědný post, protože obilí bylo v podstatě měnou), vojenským skladníkem (v pevnostech jako Josefov či Terezín spravoval zásoby proviantu a munice) nebo továrním skladníkem (s rozvojem průmyslu (například Škoda Plzeň) vznikla potřeba spravovat tisíce náhradních dílů a surovin)

sklář (vitrarius, der Glasmacher)

vysoce kvalifikovaný specialista, který ovládal tajemství proměny písku a popela v průhlednou hmotu – sklo; protože pece spotřebovaly obrovské množství dřeva, po vytěžení lesa se celá huť i s lidmi sbalila a postavila o pár kilometrů dál – proto sklářské rody (například Schürerové, Preisslerové či Friedrichové) byli rozzeseti po celém pohraničí; řemeslo i tajné receptury na barvení skla se dědily z otce na syna; zároveň se sklářské rodiny ženili/ vdávaly téměř výhradně mezi sebou

sklenář (vitrarius, der Glaser)

řemeslník, který se zabývá zasklíváním oken, dveří, výrobou zrcadel a montáží skleněných konstrukcí, na rozdíl od skláře (výrobce skla u pece), je sklenář dokončovací řemeslník pracující s hotovým materiálem; původně byl sklenář často potulným řemeslníkem, který chodil po vsích a opravoval rozbitá okna pomocí skleněných tabulek a kytu; ve městech pak měli sklenáři stálé dílny, kde zasklívali okna, vyráběli zrcadla (pomocí nebezpečné amalgámové technologie rtuti) a pracovali na vitrážích

sklepník (der Kellner)

v historii osoba, která spravovala sklepy, ale jeho role se lišila podle kontextu – od panského úředníka po dnešního číšníka; pokud byl panským sklepníkem (často to byl panský úředník, který nosil klíče jako symbol své moci), tak zodpovídal za uskladnění potravin, obilí, vína, piva, lihovin a musel být naprosto spolehlivý, protože spravoval majetek velké hodnoty; pokud byl sklepníkem v hostinci, tak se tento termín v 19. a 20. stol. používal pro číšníka, který obsluhoval v restauraci nebo vinárně, kdy často šlo o specialisty na víno nebo pivo, kteří museli umět správně čepovat a skladovat nápoje

skoták (bubulcus, der Ochsenhirt/ der Viehknecht)

panský nebo obecní zaměstnanec, který měl na starosti pastvu a ošetřování hovězího dobytka (volů a krav); v hierarchii venkova patřil k nižšímu personálu, tzv. čeledi; od jara do podzimu vyháněl dobytek na pastvu a zároveň musel zvířata chránit, léčit drobné neduhy a hlídat, aby neškodila na panských polích; v zimě se pak staral o krmení, kydání hnoje a podestýlku ve stájích; často šlo o podruhy nebo lidi bez vlastního majetku, kteří bydleli přímo v panském dvoře nebo v obecní pastoušce – skotáci byli často mobilní a stěhovali se za prací z panství na panství

sládek (brasiator, der Brauer/ der Braumeister)

klíčová postava pivovaru, která zodpovídala za recepturu, proces vaření a kvalitu piva; v historii patřil k nejváženějším měšťanským či panským odborníkům; sládkovi podléhal podstarší (zástupce), vařič, mládek (učeň/tovaryš) a hvozda (odpovědný za slad; mohl být panským sládkem (zaměstnancem velkostatku, který spravoval panský pivovar a bydlel v honosném bytě přímo v areálu pivovaru a požíval úcty srovnatelné s ředitelem statku) nebo měšťanským sládkem (byl buď přímo majitelem =právovárečníkem, nebo vysoce postaveným odborníkem, kterého si cech měšťanů najímal pro správu společného měšťanského pivovaru)

sladmistr (der Malzmeister)

vedoucí sladovny, jenž v hierarchii pivovaru stál pod sládkem, ale byl naprosto samostatným pánem nad výrobou sladu; šlo o vyšší odbornou funkci, kdy sladmistr musel mít mnohaletou praxi a hluboké znalosti biologie obilí a techniky hvozdění; řídil skupinu sladovnických tovaryšů a učňů a rozhodoval o tom, kdy bylo zrno správně naklíčené a kdy se má začít sušit

sladovnický/ sladovník (der Mälzer)

vyučený řemeslník v oboru sladovnictví, jehož úkolem bylo proměnit ječmen v slad; jeho náplní práce bylo namáčení zrna, dohled na jeho klíčení na „humně“ (velké chladné kamenné podlaze) a následné sušení v „hvozdu“; sladovníci tvořili spolu se sládky jeden z nejmocnějších cechů – často se říkalo, že „sladovník pivo dělá, sládek ho jen vaří“, protože kvalita sladu určovala chuť výsledného nápoje

sladovnický dělník (der Malzhausarbeiter/ der Mälzereiarbeiter)

námezdní silou, která vykonávala nejtěžší fyzickou práci při výrobě sladu; zatímco sladmistr proces řídil, dělník byl tím, kdo ho odpracoval rukama; Jeho hlavní náplní bylo přehazování klíčícího ječmene dřevěnými lopatami, aby se provzdušnil a nepřehřál – tato práce se prováděla v hlubokém předklonu několikrát denně (i v noci); v hierarchii pivovaru stáli tito lidé pod tovaryši, často šlo o sezónní pracovníky nebo místní chudší domkaře

slévač (fusor, der Gießer)

v historii mistrem ohně a kovu; tato profese spočívala v odlévání roztaveného kovu do forem; šlo o muže s obrovskou fyzickou silou a odolností, který pracoval v hamrech, hutích nebo zvonařských dílnách; v 18. a 19. stol. mohl být zvonařem (odlévání kostelních zvonů), kanonýrem (odlévání děl) nebo slévačem železa v prvních průmyslových hutích

slévačský tovaryš (der Gießergeselle)

vyučený odborník, který tvořil páteř každé historické huti nebo zvonárny; zatímco mistr dílnu vlastnil a navrhoval formy, tovaryš byl tím, kdo reálně stál u pece, krotil tekutý kov a zodpovídal za to, že odlitek nebude mít bubliny nebo praskliny; vyučení v oboru trvalo zpravidla 3 až 4 roky, kdy jako učeň dělal tu nejšpinavější práci – míchání formovacího písku a drcení uhlí; slévání se nedalo dělat v jednom, proto tovaryš pracoval v partě, kde každý měl svou roli – jeden hlídal tavbu, druhý připravoval formy, třetí vedl jeřáb nebo nosítka s kovem

sloužící na zámku (der Schlossbedienter/ der Hofgesinde)

být sloužícím na zámku znamenalo patřit k přísně organizované a hierarchicky rozdělené komunitě; žiivot na zámku byl sice spojen s tvrdou prací, ale pro chudého člověka z venkova představoval vrchol sociálního vzestupu – znamenal střechu nad hlavou, pravidelnou stravu, uniformu a prestiž; pojem sloužící na zámku byl jen všeobecným označením, pod nímž se skrývali vnitřní sloužící (ti, kteří přicházeli do kontaktu s panstvem – patřili sem komorníci, komorné, pážata a vychovatelky s tím, že museli být reprezentativní a diskrétní), tým lidí pracující v hospodářském zázemí (drželi zámek v chodu – uchaři, sklepníci, pradleny, topiči a uklízečky) a venkovní personál (konšelé, kočí, štolbové a zahradníci)

sluha/ služebný (famulus, der Diener/ der Bediensteter)

tvořil v historii nejpočetnější skupinu pomocného personálu; být sluhou neznamenalo jen uklízet – šlo o profesi s velmi přesnou hierarchií, kdy variantami byli: osobní sluha = komorník (pečoval přímo o osobu pána, jeho šatník, korespondenci a doprovázel ho na cestách – musel být naprosto diskrétní a často byl nejbližším důvěrníkem), domácí sluha (pracovník v měšťanské či šlechtické domácnosti, jenž měl na starosti těžší práce, topení, leštění stříbra, poslíčkování nebo obsluhu u stolu) či věřejný sluha (tzv. úřední sluha v roli soudního sluhy či školního sluhy, což byl uniformovaný zřízenec státní správy se stabilním platem a nárokem na penzi)

sluha u koní (stabularius, der Stallknecht/ der Pferdeknecht)

specializovaný pracovník panských štol nebo velkých selských dvorů; v hierarchii služebnictva stál díky své odbornosti výše než běžný nádeník, ale níže než kočí; měl na starosti neustálou péči o nejdůležitější dopravní prostředek své doby, kdy se staral o ošetřování (krmení, napájení, hřebelcování a čištění kopyt, také musel poznat základní nemoci koní a umět je léči), místování (každodenní těžká práce při kydání hnoje a podestýlání čistou slámou), přípravu k jízdě (pomáhal kočímu s postrojováním a zapřaháním a u jezdeckých koní připravoval sedla) a noční službu (často spal i přímo v stáji na tzv. šalandě nebo na seně, aby mohl okamžitě zasáhnout, pokud se kůň v noci splašil nebo onemocněl)

služebná/ služka (ancilla, die Dienstmagd/ die Hausmagd)

nejčastější ženská profese 18. až počátku 20. stol.; pro dívky z chudých venkovských rodin představovala služba v bohaté měšťanské domácnosti nebo na faře jedinou cestu, jak se uživit a ušetřit si na skromné věno; byla srdcem i motorem domácnosti, kdy její den začínal před úsvitem a končil dlouho po panstvu; náplň její práce spočívala v nošení vody (často z kašny na náměstí), vynášení popela a fekálií, drhnutí podlah pískem, praní v neckách a nákupy na trhu; ve velkých domech byla podřízena kuchařce; na faře byla farní hospodyní, což byla prestižnější role spojená s velkou důvěrou faráře

soudní vykonavatel (der Gerichtsvollstrecker)

úřední osoba, která provádíěla faktický výkon soudních rozhodnutí; b minulosti byl vykonavatel zaměstnancem okresního soudu; prováděl zabavování majetku dlužníků (tzv. exekuce) nebo uvádění do držby majetku; v obcích nebyl oblíben, lidé ho hanlivě nazývali „sekvestor“ nebo „exekutor“; jako státní zřízenec nosil uniformu, která mu dodávala autoritu a ochranu státu při výkonu často nebezpečné práce v chudých čtvrtích nebo u dlužných sedláků

soukeník (pannifex, der Tuchmacher)

v historii vážený řemeslník, který vyráběl soukno (bylo pevnější a hřejivější než běžné plátno) – těžkou, zplstnatělou tkaninu z ovčí vlny, kterou bylo nutné vyprat, vyčesat (kramplovat) a upříst; soukeníci pracovali na širokých stavech; klíčovou fází soukeníkovi práce byla chvíle, kdy se utkaná látka tloukla v mýdlové vodě v soukenických valchách, aby vlákna srostla; proto soukeníci žili u vodních toků; mimochodem soukenické cechy (například v Jihlavě, Liberci nebo Humpolci) patřily k nejbohatším; zároveň soukeníci bývali váženými měšťany a radními

soukromník (der Privatier)

člověk, který žil z vlastních výnosů (renty), nikoliv z námezdní práce; mohlo jít o majitele domů, akcií, nebo o člověka, který prodal své hospodářství či firmu a nyní si užíval „důchodu“; šlo o vyšší střední třídu, finančně nezávislou městskou elitu